Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2235/09

Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti J. V., zastoupené JUDr. Bohumilem Maceškou, advokátem se sídlem v Praze 8, Kozomínská 638, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností napadá v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces, zaručované článkem 36 odst. 1 d, a nebyla poskytnuta ochrana jejímu vlastnickému právu.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených příloh - obsahu napadeného rozhodnutí a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 2. 6. 2009 - bylo napadené rozhodnutí vydáno v řízení zahájeném k žalobě stěžovatelky, směřující proti M. M., o určení vlastnického práva k tam označeným nemovitostem. Obvodní soud pro Prahu 6 po provedení dokazování žalobu stěžovatelky rozsudkem ze dne 2. 3. 2007 sp. zn. s podrobným zdůvodněním zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka platně uzavřenou kupní smlouvou předmětné nemovitosti převedla na žalovaného a k platnému odstoupení od této smlouvy stěžovatelkou pak podle soudu nemohlo dojít, protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný stěžovatelce uhradil celou kupní cenu. Tento rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem v záhlaví označeným rozsudkem jako věcně správný potvrzen. Rozsudek odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, v němž vyjádřila nesouhlas se závěry soudů obou stupňů s tím, že podle jejího názoru "došlo při dokazování k hrubým rozporům a některé skutečnosti zůstaly nevyjasněny". Nejvyšší soud pak svým usnesením ze dne 2. 6. 2009 sp. zn. stížností nenapadeným - dovolání stěžovatelky podle věty prvé a odmítl s odůvodněním, že dovolání není přípustné podle a neshledal je přípustným ani podle Stěžovatelka totiž žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce významným ( odst. ) v dovolání nevymezila a z obsahu jejího dovolání je zřejmé, že ve skutečnosti nenapadala právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplynul skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl, přičemž takový důvod však není způsobilý přípustnost dovolání podle založit.

V ústavní stížnosti, směřující pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, stěžovatelka obsáhle opětovně zpochybňuje skutková zjištění soudů, jimž vytýká nedostatečné dokazování a tvrdí, že extrémním způsobem, hraničícím s libovůlí, nedodržely princip rovnosti stran při přístupu k dokazování a neposkytly tak ochranu jejímu zaručenému právu nerušeně vlastnit majetek a užívat svoji nemovitost. Navrhla proto zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a zároveň navrhla odložení jeho vykonatelnosti.

Jak je patrno ze shora uvedeného, stěžovatelka samotné rozhodnutí dovolacího soudu nenapadá a pokud jde o napadené rozhodnutí odvolacího soudu, je zřejmé, že pokládá ústavní stížnost proti němu směřující za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy dovolací soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení cit. zákona 60ti denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutím odvíjet již ode dne jeho doručení. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 22. 8. 2009 nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost podle cit. zákona odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené. Za tohoto stavu pak již nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2009

Pavel Holländer

soudce zpravodaj