Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1470/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení  částku 12.257,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 5. 2005, č.j. -87, zamítl žalobu, aby byl žalovaný (původně žalovaný 2) povinen zaplatit žalobkyni částku 208.841,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 21. 2. 2004 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) proti Z. o. d. M. (původně žalovaný 1) (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a oběma původně žalovanými (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne  28. 11. 2007, č.j. -121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích uvedených pod body I. a III. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II.).

Soudy obou stupňů vzaly za zjištěné, že žalobkyni byl Z. d. M. (dále jen „D.“) v souvislosti s transformací družstva podle zákona

č. , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), vypočten (další) majetkový podíl ve výši 21.582,- Kč za převzatou a užívanou půdu o rozloze 1,7983 ha, že dne 6. 11. 1992 schválila valná hromada oprávněných osob transformační projekt, že přílohou č. 5 transformačního projektu byl seznam oprávněných osob, v němž byla vedena i žalobkyně, že byla zařazena do registru členů a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992, že nebyla členem D. bezprostředně před transformací ani po transformaci, že smlouvou ze dne 22. 9. 1993 nabyla část majetkového podílu ve výši 220.000,- Kč od P. D., že jeho majetkový podíl sestával ze základního podílu 374.287,- Kč představovaného nároky podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), sestávajícími z náhrady za živý inventář 204.983,- Kč, za mrtvý inventář 95.529,- Kč, za krmiva 77.265,- Kč a za hnojiva 5.454,- Kč (po odečtení dříve vyplacených náhrad 5.944,- Kč), a vedle toho z dalšího majetkového podílu 65.201,- Kč za ostatní majetek převzatý a užívaný D. v hodnotě 374.287,- Kč, za odpracované roky 25.337,- Kč a ze zakoupeného majetkového podílu 1.000,- Kč, že celkem jeho majetkový podíl činil 465.831,- Kč, že P. D. byl členem D. před transformací a zůstal jím i po transformaci, že dne 13. 3. 1998 zemřel, že žalobkyni již byla vyplacena částka 32.741,- Kč,  že dne 11. 12. 2002 D. zaniklo rozdělením na Z. o. d. M. a Z. d. M., že závazky vůči ní převzalo Z. d. M., že dne 6. 3. 2006 vstoupilo do likvidace, že žalobkyně vyzvala dopisem doručeným dne 5. 1.  2004 oba právní nástupce D. k úhradě své pohledávky, že dne 22. 9. 1995 uzavřelo družstvo a žalobkyně smlouvu o koupi majetkového podílu oprávněné osoby z transformace družstva, že v této smlouvě se družstvo zavázalo od žalobkyně její majetkový podíl v hodnotě 220.000,- Kč odkoupit a vypořádat jej formou ročních splátek v období od 1. 1. 1995 do 31. 12. 2004, že žalobkyni bylo na její majetkový podíl (tj. 21.582,- Kč) vyplaceno 32.741,- Kč.

Po právní stránce soudy obou stupňů dovodily, že žalobkyně byla oprávněnou osobou podle a vznikl jí nárok na majetkový podíl z transformace ve výši 21.582,- Kč. Ten byl vypořádán poskytnutím peněžitého plnění 32.741,- Kč. Naproti tomu ze smlouvy ze dne 22. 9. 1993, kterou žalobkyně měla nabýt část majetkového podílu ve výši 220.000,- Kč od P. D., jí nárok na vydání majetkového podílu ve smyslu nevznikl. P. D. byl osobou oprávněnou podle a zůstal členem transformovaného družstva. Soudy uzavřely, že pokud člen družstva, který je oprávněnou osobou ve smyslu , zůstane členem transformovaného družstva, řídí se nadále jeho vztah k družstvu , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Zanikne-li jeho členství, nastupuje vypořádání podle a Vyložily, že osoba, která byla členem družstva před transformací a zůstala jím i po transformaci nevkládá do družstva členský vklad jako při založení družstva a nemusí činit právní úkon k tomu směřující ani právní úkon směřující ke splacení vkladu. Majetkový podíl takového člena transformace se stává součástí obchodního majetku družstva. ani pak neupravují možnost vyplacení majetkového podílu z transformace takovéto oprávněné osobě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a  jako dovolací důvod uplatnila, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Nesouhlasila se závěry, jež odvolací soud učinil ohledně části majetkového podílu, kterou měla nabýt smlouvou od P. D., a za otázku zásadního právního významu pokládala, zda majetkový podíl osoby z transformace, která byla členem družstva před transformací a zůstala jí i po ní, se po transformaci stane součástí obchodního majetku družstva, a to jako vklad člena družstva, nebo, zda se nestane součástí obchodního majetku a lze jej smluvně převádět na jiné osoby. Poukazovala na to, že P. D. splnil svou povinnost tím, že zaplatil základní členský vklad ve výši určené stanovami, tj. 25.000,- Kč a ve zbytku byl jeho majetkový podíl z transformace „volný“. Žádné zákonné ustanovení tedy nebránilo tomu, aby jej převedl na ni. Názor obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , na nějž odkazovaly soudy obou stupňů, nepovažuje za správný, protože dovolací soud v rozhodnutí neuvádí žádné konkrétní zákonné ustanovení, z něhož by vyplývalo, že majetkový podíl členů vypočtený jim v transformaci družstva se mění na jejich členský vklad. Poukázala rovněž na to, že ukládá členům pouze povinnost vložit do družstva základní členský vklad a stanovy umožnily členům za trvání jejich členství vložit další majetkový podíl, a bylo tedy na vůli člena, zda této možnosti využije či nikoliv. P. D. nevyplnil žádný vkladový list a v registru oprávněných osob má uveden pouze základní členský vklad ve výši 25.000,- Kč. Tomu odpovídalo i hlasovací právo, když P. D. měl pouze jeden jediný hlas. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že závěr soudů o přeměně majetkového podílu z transformace na členský vklad přímo ze zákona nemá podklad v platné právní úpravě a poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 21. 1. 1998. Odvolacímu soudu rovněž vytkla, že se důsledně nezabýval otázkou platnosti převodu majetkového podílu z P. D. darovací smlouvou na žalobkyni a rovněž, že se nezabýval otázkou platnosti převodu majetkových podílů na základě smlouvy o koupi majetkového podílu oprávněné osoby z transformace. Navrhla, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a jí byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů. Současně navrhla odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalovaný ve svém dovolacím vyjádření žalobkyni vytkl, že opomíjí, že zákon

č. upravuje vypořádání výlučně těch oprávněných osob, které se nestaly účastníky právnické osoby podle transformačního projektu, tj. těch osob, které se nestaly členy transformovaného družstva. Osoba, která byla členem družstva před transformací a zůstala jí i po transformaci, může tedy své majetkové nároky vůči družstvu převádět na jiné osoby výlučně postupem podle obchodního zákoníku. Poukázal rovněž na to, že zásadní otázky, které žalobkyně ve svém dovolání vymezuje, jsou jednoznačně řešeny platnou právní úpravou i soudní judikaturou. Navrhl, aby podané dovolání bylo zamítnuto a neshledával ani důvody pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a odst. 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Zbývá připomenout, že k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [tj. k vadám podle ], jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle

, jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že jí nevznikl nárok na vydání (postupem podle ) části majetkového podílu z transformace nabyté od P. D.

Řešení nastolené právní otázky však nelze přiznat zásadní právní význam.

Z ustanovení , vyplývá, že nárok na vydání podílu podle , je pohledávkou, kterou lze převádět na jiné osoby. Přitom platí, že osoba, která nabude převodem podle pohledávky za družstvem, má stejný nárok na vypořádání podle tohoto zákona a podle jako převodce pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod poř. č. 53, ročník 1999, sešit 6). Nejvyšší soud také již v rozsudku ze dne 20. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 114 v sešitě č. 11 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura, dovodil, že osoba, která se stala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu, nemá nárok na vydání majetkového podílu z transformace. Opakovaně pak vyložil (srov. např. rozsudek ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod poř. č. 54 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, sešit 3 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74, ročník 2006, sešit 8, rozsudek ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 22, ročník 2005, sešit 2 a rozsudek ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. ), že došlo-li k transformaci družstva, stanovy družstva určily, zda a v jakém rozsahu se stal majetkový podíl člena družstva základním nebo dalším členským vkladem anebo další majetkovou účastí a že případný nárok takové osoby „na vydání majetkového podílu“ (nikoli však podle ) pak mohl vzniknout (při absenci jiné dohody) nejdříve okamžikem ukončení jejího členství v transformovaném družstvu (viz např. i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. a ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. ). Judikatura dovolacího soudu (srov. již výše uvedené rozsudky sp. zn. a a nejnověji i rozsudek ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. ) je tudíž ustálena v tom, že byť je nárok na vydání majetkového podílu z transformace nárokem vzniklým ze zákona, který je ve smyslu ustanovení , převoditelný, oprávněné osobě (členu původního družstva) vzniká pouze za předpokladu, že se oprávněná osoba nestane členem transformovaného družstva. Jestliže tedy v dané věci odvolací soud vycházel z toho, že P. D., který byl členem družstva před transformací i po transformaci (a i v době převodu části majetkového podílu na žalobkyni jeho členství v transformovaném družstvu stále trvalo), neměl právo na vydání majetkového podílu postupem podle a nemohl tedy takové právo převést na žalobkyni, pak se od ustálené judikatury neodchýlil.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení

věty první, , a a zavázal žalobkyni, která po procesní stránce zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovanému (když jen původně žalovaný 2/ je účastníkem dovolacího řízení) v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč [, . ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů], z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (, a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 1.957,- Kč představující 19 % DPH ( ).

O odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud

v souladu s ustálenou praxí nerozhodoval.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. května 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu