Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3572/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 16. června 2006, č. j. -77, ve výrocích, jimiž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,734.813,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z částky 1,098.000,- Kč od 29. ledna 2003 do zaplacení a na nákladech řízení částku 69.400,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolatel namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení a b) (dále jen „ “), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, zejména znaleckými posudky ke zjištění správnosti kupní ceny autobusu dohodnuté v kupní smlouvě, která byla započtena na úhradu pohledávky z úvěru, a výslechem navržených svědků ke zjištění, že žalobkyně jednala v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dále namítá, že k jednání o odvolání nebyl řádně předvolán, a postupem odvolacího soudu tak byl zbaven možnosti se vyjádřit a uplatnit svá práva.

Nesprávnost právního posouzení věci dovolatel spatřuje v závěru, že smlouva o poskytnutí obchodního úvěru č. 5220058 uzavřená mezi účastníky 28. května 2002, ve znění dodatků číslo 1 až 5 (dále též jen „smlouva o úvěru“), je platnou smlouvou o úvěru podle ustanovení § 497 a násl. obch. zák., když je zřejmé, že jde o inominátní smlouvu. Zdůrazňuje, že odvolací soud - i soud prvního stupně - se měl zabývat výkladem této smlouvy, což neučinil. Namítá, že odvolací soud se nezabýval tvrzeným porušením principu proporcionality ve vztahu mezi účastníky založeného smlouvou o obchodním úvěru. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o obchodním úvěru č. 5220058 uzavřená mezi účastníky je svým obsahem smlouvou o úvěru, je významný pouze pro projednávanou věc a postrádá potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 266 a § 497 obch. zák.).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitek, že nebyl proveden důkaz znaleckými posudky a výslechy navržených svědků, protože jde o námitky, jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Argumenty snášenými na podporu závěru, že dovolatel nebyl k jednání o odvolání řádně předvolán a odvolání tak bylo nesprávně projednáno v nepřítomnosti dovolatele (přestože se tohoto jednání - jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem na č. l. 134 - zúčastnila zástupkyně dovolatele JUDr. M. U.), je z obsahového hlediska uplatňována zmatečnostní vada řízení podle ustanovení , k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost. O dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení nejde (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalovaného tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2009

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu