Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3374/2007

U S N E S E N Í

Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soudu v Ostravě v záhlaví citovaným rozsudkem výrokem ad I. rozsudek okresního soudu v jeho odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o částku 4.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 3. 6. 1998 do zaplacení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, a pokud jím byla zamítnuta žaloba o částku 245.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 3. 6. 1998 do zaplacení, prvoinstanční rozsudek potvrdil. Samostatně výroky ad II. a III. uložil žalobci, aby nahradil žalované specifikované náklady řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce včasné dovolání, které však jak proti meritornímu, tak i proti nákladovým výrokům není přípustné. Dovolatel především nesprávně usuzuje, že dovolání je přípustné podle s ohledem na předchozí kasační usnesení odvolacího soudu. Přehlíží totiž, že krajský soud usnesením ze dne 19. 11. 2001, č. j. -70 zrušil (v pořadí první) rozsudek okresního soudu ze dne 29. 6. 2001, č. j. -54 toliko z důvodu,

že (předchozí) nalézací řízení bylo zatíženo procesní vadou spočívající v tom, že okresní soud v řízení neprovedl ty (listinné) důkazy, z nichž v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel. V tomto kasačním usnesení tedy odvolací soud nezavázal okresní soud právním názorem, jenž by měl vliv na následné meritorní rozhodnutí nalézacího soudu. Je třeba zdůraznit, že právním názorem soudu ve smyslu ve smyslu § 237 odst. 1

písm. b) je (pouze) názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen. Z tohoto hlediska právním názorem soudu nejsou pokyny k doplnění důkazního řízení, jestliže

je rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno pro neúplnost skutkových zjištění. Mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být (vždy) příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor měl za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. blíže

např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 1993, sp. zn. , uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 16/1993, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1,

pod č. C 80, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn.

).

Dovolání ovšem není, jak se dovolatel rovněž mylně domnívá, přípustné ani podle , neboť dovoláním napadené rozhodnutí (rozsudek odvolacího soudu) nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je totiž specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (z aktuální judikatury dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Za takovou právní otázku s judikatorním přesahem nelze ovšem považovat dovolatelem formulovanou otázku obsaženou v námitce, že „posouzení právních důsledků postupu soudu I. stupně ohledně změny skutkových a právních okolností žaloby, a to usnesením Okresního soudu v Bruntále č. j. -189, které postrádá náležitosti, tj. zejména určení dne, kdy bylo vydáno, tak jak byly ohledně této skutečnosti mé námitky vypořádány napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, má po právní stránce zásadní význam pro sjednocení judikatury, jak k těmto formálním vadám rozhodnutí obecných soudů nahlížet, když obdobný právní názor NS ČR dosud nebyl vysloven.“ Nelze ji tak považovat již z toho důvodu, že se via facti vztahuje k procesním souvislostem dané (jedinečné) věci, aniž by vykazovala jakýkoliv přesah, jenž by bylo lze – v intencích shora vyloženého pojmu „zásadního významu po právní stránce“ – v judikatuře uplatnit pro posuzování obdobných případů v soudní praxi.

Nepřípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Uplatňuje-li dovolatel ve svém dovolání také dovolací důvod ve smyslu , tj. že rozhodnutí (odvolacího soudu) vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přehlíží,

že tento dovolací důvod lze uplatnit toliko v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), tedy v případě diformních, resp. skrytě diformních rozhodnutí, o kterýžto případ – jak již shora bylo vyloženo – zde nejde.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, které má povahu usnesení ( ), nepřipouští (srov. až 239 , a dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003, a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly a žalobce v něm byl bezúspěšný.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. května 2009

JUDr. Karel   P o d o l k a , v. r.

předseda senátu