Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1626/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.819,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Stručné odůvodnění

podle :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. prosince 2007, č.j. -291, potvrdil podle ustanovení (dále jen „“) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2007, č.j. -242, kterým byla zamítnuta žaloba podle ustanovení (dále jen „“), aby se žalovaný zdržel tvrzeného závadného jednání uvedeného ve výroku I. rozsudku a zaslal žalobkyni omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. a doručil ji též  orgánům označeným ve výroku; současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že jednání žalovaného spočívající ve vypracování „Zprávy auditora o ověření účetní závěrky za účetní období roku 1999 u R.“ a vyhotovení „Výroku auditora“ určeného pro valnou hromadu R., v nichž uvedl, že měl k dispozici účetnictví R., a že žalobce  jako tichý společník R. se měl podílet na úhradě ztráty této společnosti,  nebylo zásahem do dobré pověsti žalobkyně ve smyslu Žalovaný v posuzovaném případě vystupoval jako auditor  ve smyslu , o auditorech a Komoře auditorů České republiky (účinného do 31. prosince 2000). Nadto bylo prokázáno, že žalovanému byly předány veškeré doklady k ověření účetní závěrky; žalovaný přitom tichého společníka neidentifikoval.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvody podle ustanovení a b) Dovolatelka mimo jiné vytýká, že soudy obou stupňů provedly nepřípustnou selekci tvrzení žalobce a okruhu navržených a provedených důkazů, aniž by jasně specifikovaly důkazy,

ze kterých vycházely. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil,

a aby věc  vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že rozhodnutí považuje za věcně správné.

Podané dovolání není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam

ve smyslu ustanovení Výklad ustanovení odvolacím soudem není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne   29. července 2000, sp.zn. , a ze dne 30. listopadu 2004, sp.zn. ). Pokud je v dovolání výslovně uplatněn též dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) , nesměřuje k podmínce existence  právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu  dovolání vyplývá  též dovolací důvod podle ustanovení ( téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn.  ,  uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s ,   a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč (srovnej ,  , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 4.819,50 Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu