Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2554/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně, obchodní společnosti Prefa Pardubice, a.s., IČ 46504818,se sídlem v Rosicích nad Labem, ulice U Prefy 579, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, proti žalované B. Č., zastoupené JUDr. Jiřím Kolaříkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č.j. -543, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodněnípodle :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2009, č.j. -543, potvrdil podle ustanovení (dále jen „ “) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. února 2008, č.j. -502, kterým byla zamítnuta žaloba podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), aby se žalovaná zdržela tvrzení dotýkajících se žalobkyně uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a zaslal žalobkyni omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 mil. Kč jako náhradu nemajetkové újmy; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že jednání žalované spočívající ve vypracování znaleckého posudku č. 01/02 „Posouzení ekonomiky společnosti RASTRA AG-CZ, a.s.“ ze dne 10.10.2002, v jehož obsahu měla uvést o žalobkyni nepravdivé skutečnosti, a který nesplňoval zákonné požadavky objektivity a odbornosti, nebylo zásahem do dobré pověsti žalobkyně ve smyslu § 19b odst. 3 o.z. Žalovaná v posuzovaném případě byla přibrána opatřením Policie České republiky ve smyslu ustanovení § 105 odst. 1 trestního řádu do trestního řízení jako znalec ve smyslu , o znalcích a tlumočnících. Bylo prokázáno, že znalecký posudek byl vypracován pro účely přípravného trestního řízení, avšak v hlavním líčení soud tento posudek označil za nepoužitelný a již z něho dále nevycházel. Naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná sama obsah znaleckého posudku šířila jinak, než že jej pouze předala objednateli. Pokud byly některé závěry z posudku žalované zveřejněny třetí osobou, resp. jestliže sama žalobkyně byla nucena zveřejnit některé významné skutečnosti v podkladech pro valnou hromadu, zejména se týkající trestního stíhání svých představitelů, nelze ani zde shledávat v případném negativním dopadu tohoto sdělení na pověst žalobce souvislost se znaleckým posudkem žalované, neboť jde o jednání, které žalovaná nikterak ovlivnit nemohla a nemůže za ně být činěna odpovědnou a informaci o trestním stíhání by žalobkyně musela zveřejnit i kdyby nebylo znaleckého posudku vypracovaného žalovanou.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) Jak vyplývá z obsahu tohoto dovolání ( ) není jím napaden výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl zrušen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatelka za otázku zásadního právního významu považuje to, zda lze zrušit kauzální nexus v situaci, kdy soudní znalec podal nepravdivý posudek. Poukazuje při tom na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. července 2008, sp. zn. . Soudům obou stupňů vytýká jejich závěr, že v daném případě tato příčinná souvislost nebyla dána. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaná v písemném vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Podané dovolání není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Výklad ustanovení o.z. odvolacím soudem není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 54/2010 Sbírky soudních rozhodnutí nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2009, sp.zn. ). Dovolací námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž zpochybňují skutková zjištění soudů obou stupňů. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou nikoli právní (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sv. 14, pod C 1025 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. března 2011, sp. zn. ). Správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů, však při zvažované přípustnosti dovolání podle nelze úspěšně zpochybnit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1992, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8). Pokud je v dovolání výslovně uplatněn též dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle ustanovení ( téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč [srov. , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 3.060,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Pavel

P a v l í k, v. r.

předseda senátu