Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3715/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. října 2007, č. j.

-253, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 103.230.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „o. z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. dubna 2008,

č. j. -269, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 11. června 2008, č. j.

-280, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle ustanovení (dále jen „“) potvrdil, upřesnil jeho výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalované do osobnostních práv žalobkyně chráněných ustanovením násl. o. z., spočívající v neudělení informovaného souhlasu s operací provedenou dne 6. listopadu 2002. Nebylo proto možno dovodit odpovědnost žalované podle ustanovení o. z.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolací důvody spatřuje v naplnění předpokladů obsažených v ustanovení (přičemž z obsahu dovolání lze s přihlédnutím k dovodit,

že uplatňuje i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ téhož zákona). Zejména namítá, že žalobkyně nebyla kvalifikovaně informována o prováděné operaci a svůj souhlas s ní tak stavěla na neúplných informacích. Soudy obou stupňů v řízení chybně vyložily a aplikovaly příslušná ustanovení zejména Úmluvy o lidských právech

a biomedicíně a zákona o péči a zdraví lidu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení (krajský soud rozhodoval o žalobě na ochranu osobnosti v této věci poprvé) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam

ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. o. z.

ve vztahu k zákonu o péči o zdraví lidu () a k „Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluvě o lidských právech a biomedicíně“ odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2006, sp.zn. ). Pokud žalobkyně v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu