Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1889/2006

U S N E S E N Í

a matkou, obou zastoupených  advokátem, proti žalované Městské nemocnici Č., zastoupené advokátem, o  ochranu osobnosti, vedené

u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2006, č.j. -230, takto:

I. Dovolání žalobců   se  odmítá.

II. První žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 3.200,- Kč jejímu zástupci

advokátu.

III. Ve vztahu mezi druhou žalobkyní a žalovanou se žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2005, č.j. -204, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila prvému žalobci 1,000.000,- Kč a druhé žalobkyni 500.000,- Kč, jako náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení (dále jen „“), a  rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení placených státem.

Vrchní soud v Praze  rozsudkem ze dne 21. února 2006, č.j. -230, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, zatímco ve výroku

o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem jej změnil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobci spatřovali  neoprávněný zásah do svých osobnostních práv,  konkrétně do práva na soukromí a práva na zdraví Ing. J. P., manželky prvního žalobce a matky druhé žalobkyně, v poškození zdraví jmenované v souvislosti

se zanedbáním pracovních povinností pracovníky žalované. Při hospitalizaci

Ing. P. v souvislosti s jejím porodem nebylo podle tvrzení žalobců provedeno předporodní ultrazvukové vyšetření k určení velikosti plodu, během porodu nebyla uskutečněna kardiotokografická kontrola činnosti dělohy a srdeční akce plodu a přísně individuálně nebyl dávkován oxytocin. Navíc namísto ukončení porodu císařským řezem byl porod urychlován tlakem na břicho rodičky (Kristellerova exprese).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nebylo zjištěno, že by žalobci tvrzené neprovádění kontinuální kontroly kardiotokografem (jako jediného zjevného opomenutí), dále tzv. „přidržení fundu“ (Kristellerova exprese), provedené podle znaleckého posudku postupem lege artis, ani žádné jiné jednání či opomenutí pracovníků žalované, mělo příčinnou souvislost se vznikem ruptury dělohy a syndromu diseminované intravaskulární koagulace. Nebyl tak prokázán neoprávněný zásah

do osobnostních práv žalobců, takže nelze dovodit ani odpovědnost žalované podle

Současně poukázal na to, že v souvislosti s žalobci dovozovanou odpovědností žalované podle násl. za neoprávněný zásah proti zdraví paní Ing. P. nejsou tito k uplatnění tohoto nároku věcně aktivně legitimováni. Věcná aktivní legitimace je stav vyplývající z hmotného práva a znamená, že subjekt je nositelem práva. Aktivní legitimace tak svědčí  pouze ing. P. a nikoli žalobcům.

Připomněl též, že součástí práva na soukromí je i právo na rodinný život zahrnující v sobě vztahy mezi blízkými příbuznými, vytváření a rozvíjení vzájemných vztahů a v jejich rámci naplňování vlastní osobnosti. Okolnost, že žalobci nesli (popř. nadále těžce nesou) zdravotní potíže postižené, však není podle názoru soudu v příčinné souvislosti s postupem žalované jako zdravotnického zařízení, v němž jmenovaná byla hospitalizována při porodu.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobců dne 24. března 2006 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 23. května 2006 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení (dále jen „“), neboť mají zato, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uplatňují dovolací důvod ve smyslu ustanovení (rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a podle  ustanovení (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

Jako vadu řízení označují neprovedení navržených důkazů (soudním spisem obsahujícím revizní znalecký posudek, zápisem z jednání znalecké komise Ministerstva zdravotnictví a popisem zmíněného porodu v časopise Č.gynekologické

a porodnické společnosti), které postup žalované v předmětné věci zpochybňují. Dovolací důvod podle ustanovení se vztahuje na závěr soudů obou stupňů, podle kterého  aplikace postupu „přidržení fundu“ (nikde v lékařské literatuře nepopsaného a v oficiální lékařské vědě zcela neznámého) může být postupem „lege artis“. Podle žalobců je takovýto názor v rozporu s „Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluvy o lidských právech a biomedicíně“, podle nějž je jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.

Z  uvedených důvodů  navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 29. června 2006. Podle ní nemá  rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť dovolání napadá pouze skutková zjištění. Navrhuje proto, aby dovolání žalobců bylo odmítnuto.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením Dále vzal v úvahu, že je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Dovolání vychází z úpravy přípustnosti dovolání podle Její předpoklady však v souzené věci naplněny nejsou.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovením a b/ , neboť napadeným výrokem ve věci samé nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený, rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí

v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b/ nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b/ , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení

a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/

a b/  To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že

v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení

Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné. Dovolací přezkum předjímaný ustanovením ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je  proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Protože je dovolací soud vázán uplatněným důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska  námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle ustanovení

(předpokládající, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). To však v případě, že otázka, zda takováto vada dána je či není, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Tato situace však v dané věci nenastala, neboť důvodem dovolání není právní otázka řešení střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu, ale vytýkány jsou nedostatky  ve skutkových zjištěních.

Dovolání žalobců je zaměřeno prakticky výlučně na tvrzené  nedostatky týkající se skutkových závěrů, které na základě provedených důkazů odvolací soud učinil. Fakticky tak vychází též z dovolacího důvodu podle ustanovení Jak však již bylo vyloženo, tento důvod se při úvaze o tom, zda je napadené rozhodnutí rozhodnutím po právní stránce zásadního významu,  v souzené věci neuplatní.

Pokud dovolatelé vycházejí z dovolacího důvodu podle , pak toto ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva

na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle ustanovení má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, a aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

Přesto, že dovolatelé výslovně namítají tento dovolací důvod podle § 241a

odst. 2 písm. b) , ve své podstatě konkrétněji nespecifikují,  čím by měl být naplněn.  Přitom je  zřejmé, že pokud s přihlédnutím ke konkrétně zjištěnému skutkovému stavu (když předpoklady pro přezkum správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu nebyly v tomto dovolacím řízení dány) soud druhého stupně věc posoudil podle ustanovení násl. , učinil tak zákonu odpovídajícím způsobem (který ostatně dovolání ani ve svém základu nezpochybňuje, když jeho výtky směřují převážně proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu). Jako zásadní se proto jeví nezpochybnění úvahy odvolacího soudu o tom, že žalobci nejsou aktivně legitimováni

k uplatnění nároku podle ásl. za zásah do zdraví Ing. J. P., resp., že není dána odpovědnost žalované za tvrzený zásah do jejich soukromí. Není proto možno považovat napadené rozhodnutí odvolacího soudu za rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení

a odst. 3

Jestliže tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi prvním žalobcem a žalovanou je za situace, když podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když

v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem

v tomto řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle

, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je určena podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů

za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni

z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 6 odst. 1 písm. a/ vyhlášky činí sazba odměny

ve věcech osobnostních práv je-li požadována náhrada nemajetkové újmy 12.500,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno

s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupce žalované snížit o 50%, t.j. na částku 6.250,- Kč. S ohledem na to, že dovolací soud dovolání odmítl, byla uvedená částka odměny podle ustanovení § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50% na 3.125,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů

a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny ( ). K nákladům řízení žalované proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč ( ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení  činí  3.200,- Kč.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi druhou žalobkyní a žalovanou je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s ,

a , když bylo přihlédnuto k věku druhé žalobkyně i k objektivně nastalé situaci v její rodině.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný  prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2006

JUDr. Pavel  Pavlík, v.r.

předseda senátu