Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 669/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně C., L.., , zastoupené JUDr. P. B., advokátem, se, proti žalovaným 1) Ing. J. S., a 2) P. O. a. s., se, zastoupené JUDr. J. S., Ph.D., advokátem, , o zaplacení částky 3,031.615,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2006, č. j. -182, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Druhá žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 19. února 2003, č. j. -100, kterým Krajský soud v Ostravě uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 3,031.615,71 Kč s 18,5% úrokem od 1. května 1996 do zaplacení, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, a rozhodl o nákladech řízení.

Dovolatelka namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení (dále jen „“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení , přisuzujíc zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé řešení otázky, zda právní úkon (prohlášení ručitele ze dne 20. května 1994) lze považovat za platný právní úkon, když tento úkon učinil Ing. Z. V. nikoliv jako zástupce druhé žalované ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku, ale jako člen jejího představenstva.   Šlo tak o právní úkon, který je nutno považovat za „vlastní jednání“ společnosti, přičemž nebyl učiněn způsobem, kterým jedná její statutární orgán.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde, protože podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Je tomu tak proto, že dovolací námitka nesprávného právního posouzení směřuje proti závěrům, které odvolací soud učinil poté, kdy se zabýval tvrzeními druhé žalované o neplatnosti prohlášení ručitele ze dne 20. května 1994 uplatněnými v odvolání v  rozporu s ustanovením Přitom Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. října 2008, č. j. , dovodil, že předestře-li účastník ve sporném řízení teprve po rozhodnutí soudu prvního stupně (v odvolacím řízení) nová v dosavadním řízení neuplatněná tvrzení a navrhne k nim provedení důkazu (a nejde o případy uvedené v ustanovení ), nesmí odvolací soud k těmto tvrzením přihlížet   a ani sám z vlastní iniciativy provádět důkazy, které by toto (nepřípustné) tvrzení měly objasňovat, bez ohledu na to, že z takového tvrzení by mohla vyplývat absolutní neplatnost právního úkonu.

V situaci, kdy druhá žalovaná v řízení před soudem prvního stupně učinila nesporným, že „převzala“ ručitelský závazek, a její obrana byla založena na tvrzení, že věřitel nepostupoval řádně při vymožení dluhu proti dlužníkovi, a tvrzení o neplatnosti ručitelského závazku proto, že nebylo podepsáno osobou oprávněnou tak učinit, uplatnila až v odvolacím řízení, jímž se odvolací soud nemohl zabývat, když mohl přezkoumávat jen správnost závěrů učiněných soudem prvního stupně z tvrzení a důkazů před tímto soudem provedených, je jeho závěr o povinnosti druhé žalované zaplatit žalovanou částku z titulu ručitelského závazku věcně správný.

Jelikož dovolání druhé žalované není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2009

JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu