Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1386/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Příhody v právní věci žalobce Ing. V. Ř., zastoupeného JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Poličská 149, proti žalované České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45 27 29 56, o zaplacení částky 4,009.403,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. -706, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 30. března 2011, č. j. -658, ve znění opravného usnesení ze dne 13. července 2011, č. j. -684, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 4,009.403,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „ “ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 21. června 2006, č. j. -195, který byl zrušen odvolacím soudem, žalobu rovněž zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z hlediska námitek kritizujících závěr, podle něhož odvolací soud nemohl s ohledem na zásadu neúplné apelace vyjádřenou v ustanovení , na níž je založeno odvolací řízení, a řádné poučení účastníků soudem prvního stupně podle ustanovení , přihlédnout k tvrzené absolutní neplatnosti dodatku č. 9 ze dne 31. prosince 1997 k pojistné smlouvě uzavřené mezi smluvními stranami dne 28. prosince 1990, uplatnil-li dovolatel tvrzení, že tento dodatek nebyl za úpadkyni podepsán oprávněnou osobou (a zároveň zpochybnil projev vůle účastníků v tomto dodatku obsažený) až v odvolacím řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud posoudil spornou otázku v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které soud sice k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti (srov. k tomu např. rozsudek ze dne 28. června, sp. zn. , na nějž dovolatel odkazuje a jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu), avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozvěděl. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek ze dne 29. května 2013, sp. zn. nebo usnesení ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. ).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. srpna 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu