Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2845/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. ledna 2007, č. j. F 30090/2006, F 31992/2006 / C 27047/6-124, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh na zápis změny do obchodního rejstříku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Navrhovatelka se na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 11. prosince 2002, uzavřené mezi ní a JUDr. V. B., domáhala zápisu změn obchodní společnosti B. spol. s r. o. (dále též jen „společnost“) do obchodního rejstříku, a to výmazu společníka JUDr. V. B. a zápisu navrhovatelky jako společníka společnosti namísto něj.

Cituje ustanovení , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), odvolací soud dovodil, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k obchodnímu podílu musí (mimo ostatní náležitosti) „obsahovat i smlouvu o převodu obchodního podílu“. Jedině na základě smlouvy o převodu obchodního podílu se totiž, byť na časově omezenou dobu, stává věřitel majitelem obchodního podílu. Smlouva o převodu obchodního podílu musí vždy obsahovat podstatné náležitosti, tak, jak jsou vyjmenovány v kogentním ustanovení obch. zák. Z požadavku určitosti právních úkonů pak vyplývá, že ve smlouvě o převodu obchodního podílu musí být dohodnuta výše úplaty či způsob jejího určení anebo musí být výslovně dohodnuto, že jde o převod bezplatný. Bezplatnost převodu nelze „pouze dovozovat“ s ohledem na charakter smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Jelikož ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva ze dne 11. prosince 2002 „výslovné určení“ úplatnosti či bezplatnosti převodu chybí, ztotožnil se odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že tato smlouva je pro neurčitost neplatná, pročež navrhovatelka není k podání návrhu na zápis změn podle ustanovení obch. zák. věcně legitimována.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na , (dále též jen „ “) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení otázky zákonných náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva k obchodnímu podílu, uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení Zásadní právní význam spatřuje v posouzení „právního institutu zajišťovacího převodu obchodního podílu s ohledem na nemožnost sjednání úplaty za tento převod“. Vyjadřuje přesvědčení, že absence výslovného ujednání o úplatnosti či bezplatnosti zajišťovacího převodu nemůže mít vliv na platnost smlouvy o zajišťovacím převodu „práva k obchodnímu podílu“, neboť tato smlouva nemůže být, s ohledem na svůj účel a charakter, úplatná. Pojmovým znakem právního institutu zajišťovacího převodu práva je bezplatnost. Je proto nadbytečné tuto bezplatnost ve smlouvě výslovně vyjadřovat.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle , neboť spatřuje zásadní význam v řešení otázky, zda podmínkou platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu obchodního podílu je, aby v ní bylo vyjádřeno, zda jde o úplatný či bezplatný zajišťovací převod práv k obchodnímu podílu.

Otázkou právní povahy zajišťovacího převodu práva podle , (dále též jen „obč. zák.“), se Nejvyšší soud naposledy podrobně zabýval v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. října 2008, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu; dále též jen „rozsudek velkého senátu“), ve kterém dovodil, že má-li být platně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva ve smyslu ustanovení obč. zák., musí jít o smlouvu s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal).

Uzavřel, že zajišťovací převod práva má (musí) plnit i uhrazovací funkci a že může být realizován buď „formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitelovo vlastnictví, jež se stalo trvalým, již nebude moci být zpochybněno a výše tzv. hyperochy (nebo naopak nedoplatku kupní ceny, bylo-li plnění jen částečné) bude od počátku zřejmá“, nebo lze zjišťovací převod vlastnického práva sjednat „formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.“.

Uvedené závěry se plně uplatní i v projednávané věci. Smlouva o zajišťovacím převodu obchodního podílu může tudíž být platně uzavřena toliko jako smlouva o převodu obchodního podílu s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku. Tato smlouva přitom musí splňovat všechny podmínky stanovené v § 115 obch. zák (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2006, pod číslem 54). Není důvodu, aby se v případě zajišťovacího převodu obchodního podílu neprosadil i požadavek vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1999, pod číslem 30), že smlouva o převodu obchodního podílu je určitým právním úkonem pouze tehdy, je-li z jejího obsahu zjistitelné, zda úmysl účastníků směřoval k uzavření smlouvy o úplatném nebo o bezplatném převodu.

Tomuto požadavku bude učiněno zadost, bude-li smlouva o zajišťovacím převodu obchodního podílu sjednána jedním z výše uvedených způsobů, neboť rozsudkem velkého senátu Nejvyšší soud sjednotil (i svou) rozhodovací praxi také v závěru, že zajišťovací převod práva je – pojmově – úplatným převodem v tom smyslu, že majetek se (vzhledem k povaze převodu dočasně) převádí jako protihodnota (zajištění) zajišťované pohledávky. Smlouva o zajišťovacím převodu tak musí obsahovat buď určení kupní ceny obchodního podílu nebo podrobné smluvní ujednání o podmínkách zpeněžení obchodního podílu, jehož účelem je splnění zajištěné pohledávky, včetně ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí; jinak je absolutně neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.).

Názor dovolatelky, že bezplatnost je pojmovým znakem zajišťovacího převodu práva, tedy není správný.

Smlouva mezi dovolatelkou a JUDr. V. B. není kupní smlouvou s rozvazovací podmínkou. Není koncipována ani formou ujednání s rozvazovací podmínkou, podle kterého by věřitel byl (pro případ, že zajištěná pohledávka nebude včas a řádně splněna) oprávněn obchodní podíl zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení. Z pátého odstavce smlouvy vyplývá, že splní-li v souladu se smlouvou JUDr. V. B. své závazky vůči dovolateli, má pouze obligační nárok žádat zpětný převod podílu. Řádným a včasným splněním zajišťované pohledávky se tedy neobnoví vlastnické právo dlužníka k věci a ten bude mít k dispozici pouze právo dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, které není právem věcným a pro třetí osoby rozpoznatelným. Taková smlouva podle svého obsahu není smlouvou o zajišťovacím převodu obchodního podílu, ale smlouvou o převodu obchodního podílu s ujednáním o zpětném (fiduciárním) převodu. Jako fiduciární převod práva ovšem zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. platně sjednat nelze (srov. důvody rozsudku velkého senátu).

Důvod odchýlit se od závěrů formulovaných obecně v rozsudku velkého senátu Nejvyšší soud nemá ani s přihlédnutím ke specifikům předmětu zajištění (jímž je v projednávané věci obchodní podíl).

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod podle ustanovení není dán. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a a skutečnost, že společnosti, jež byla v dovolacím řízení plně procesně úspěšná, žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu