Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 675/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2007, č.j. -152, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 4. 2006, č.j. -113, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu proto Prahu 6 ze dne 6. 4. 2006, č.j. -113, kterým bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků ve zjednodušené evidenci – parcel původu pozemkový katastr (PK), a to parcely č. 177/27 o výměře 585 m2 a parcely č. 177/28 o výměře 616 m2, vše v k.ú. Ř., v současné době zapsány na listě vlastnictví č. 1206 pro k.ú. Ř. u Katastrálního úřadu P.-m. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího  řízení žalobci ve výši 12.703,- Kč.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž oba účastníci byli zapsáni v katastru nemovitostí jako duplicitní vlastníci pozemků p.č. 177/27 a p.č. 177/28 v k.ú. Ř. - žalobce jako závětní dědic po A. F., zemřelé  a žalovaný na základě , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. V řízení bylo zjištěno, že v rámci projednávání dědictví po A. F. byl učiněn soupis jmění, mezi kterým byly nemovitosti zapsané v knihovní vložce č. 31, kde se však nenacházely předmětné pozemky p.č. 177/27 a p.č. 177/28. Tyto pozemky totiž byly dne 23. 1. 1934 odepsány z této knihovní vložky a byly založeny nové knihovní vložky č. 427 a č. 428, v nich byly pozemky zapsány, a to až do uzavření pozemkových knih podle V roce 1959 byla na předmětných pozemcích plánována výstavba družstevních bytových jednotek. Následně bylo vydáno územní rozhodnutí, kde do staveniště byly zahrnuty i tyto sporné pozemky, aniž by následně došlo k majetkoprávnímu vypořádání mezi Československým státem

a vlastníkem těchto pozemků formou odprodeje či směny (tj. výkupu).

V projednávané věci, ve které se žalobce domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem podle ustanovení , shledal odvolací soud aktivní věcnou legitimaci na straně žalobce, neboť ten byl jediným závětním dědicem po zemřelé A. F. a dědictví neodmítl. Naléhavý právní zájem byl dovozován ze snahy o odstranění duplicitního zápisu v katastru nemovitostí. Odvolací soud též odmítl, že by předmětné pozemky mohly být vydány pouze na základě restitučních předpisů, neboť vlastnictví právních předchůdců žalobce k pozemkům bylo kontinuálně zachováno, o čemž svědčí zápis v pozemkových knihách, resp. v katastru nemovitostí. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že zůstavitelka A. F. byla ke dni své smrti vlastníkem předmětných pozemků a žalovaný jako univerzální závětní dědic po ní dědictví neodmítl, je žaloba na určení vlastnictví žalobce k těmto nemovitostem po právu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovodil v něm zásadní právní význam napadeného rozsudku, spočívající v nesprávném právním posouzení otázky aktivní věcné legitimace k podání žaloby. Dovolatel tvrdil, že sporné pozemky nebyly předmětem dědického řízení a žalobce se nemohl stát jejich vlastníkem. Dovolatel měl za to, že odvolací soud řešil otázku převzetí nemovitostí státem ve smyslu ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, v rozporu s hmotným právem a judikaturou. Dovolatel zdůraznil, že po postavení obytných domů na pozemcích se žalobce jako jejich vlastník nechoval,

o pozemky se nezajímal a neplatil daně. Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že výrok rozsudku ohledně identifikace předmětných parcel není určitý a přesný, neboť tyto parcely v katastru nemovitostí již neexistují a neshodují se ani s existujícími pozemky p.č. 802, 803 a 804 v k.ú. Řepy. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce podal k dovolání písemné vyjádření prostřednictvím advokáta. Zdůraznil, že určovací žalobu podával na základě výzvy katastrálního úřadu a to

z technicko-administrativních důvodů, neboť určením vlastnictví bylo jediným způsobem, jak duplicitní zápis odstranit. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl a žalobci přiznal náklady dovolacího řízení.

Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta ( , o. s. ř).  a opřeno o přípustnost podle , odst. 3 , tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu. Uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod

Dovolání je přípustné i důvodné.

Vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům bylo zajisté možné nepřímo dovodit z usnesení o projednání dědictví D 2119/60, podle kterého se žalobce stal univerzálním závětním dědicem po zemřelé A. F. Na pozemcích byly následně vystavěny bytové domy, aniž by došlo k vlastnickému vypořádání formou jejich výkupu. Své vlastnictví k pozemkům nyní žalobce dovozuje z existence (duplicitního) zápisu

v katastru nemovitostí; právní předchůdkyně žalobce A. F. prokazatelně vlastnila předmětné pozemky již od roku 1905 (viz. výpis z pozemkové knihy, vložky

č. 31, č. 427 a č. 428).

V současnosti dochází k občasným žalobám, vyprovokovaným duplicitními zápisy¨v katastru nemovitostí. V důsledku nesrovnalostí či nesprávného (protiprávního) postupu státu, resp. organizací vykonávajících jeho úkoly v tehdejší veřejnoprávní sféře společenských vztahů, nezřídka nedošlo k řádnému výkupu všech pozemků, které byly dotčeny výstavbou bytů či tzv. občanské vybavenosti. V katastru tak zůstala zapsána jako vlastník pozemků, nyní již zastavěných účelově určenými stavbami, fyzická osoba; současně však další subjekt - vlastník stavby (zde obec) - využil svého oprávnění k provedení záznamu do katastru na základě ohledně vlastnictví shodných pozemků.

Pak je ovšem nutné právně kvalifikovat způsob, jímž došlo k vynětí pozemků ze sféry faktického užívání fyzických osob, jako odnětí věci státem bez právního důvodu ve smyslu či (tedy restitučních zákonů). Bylo poté na dosud zapsaných vlastnících (jejich právních nástupcích), aby se domáhali nápravy – nejspíše cestou finanční náhrady – podle citovaných restitučních zákonů vůči  příslušnému státnímu orgánu. Pokud tuto možnost nevyužili, nemohou již nyní „dohánět“ absenci restitučního postupu skrze obecné občanskoprávní předpisy.

Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto ohledu nyní konstantní. K právní otázce nepřípustného souběhu restitučních a obecných předpisů při uplatňování vlastnických nároků viz zejména rozsudek velkého senátu sp. zn. a návazně i stanovisko Ústavního soudu sp. zn. . K tomu, že neexistence smlouvy či jiného právního titulu při převzetí (odnětí) věci státem znamená restituční důvod podle výše citovaných ustanovení obou hlavních restitučních zákonů, lze poukázat např. na rozsudky NS sp. zn. (R 9/98), (Soubor rozhodnutí NS, C 1839), rozsudek velkého senátu NS sp. zn. ( ).

Nižší instance tedy pochybily, jestliže posoudily věc po stránce právní jinak, než je nyní vyloženo; dovolání je přípustné podle a naplněn je následně i dovolací důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci ( ). Nejvyšší soud proto jejich rozsudky podle věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení, v němž budou soudy obou stupňů vázány právním názorem Nejvyššího soudu, se rozhodne též o nákladech stran vzniklých v řízení

o dovolání ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. dubna 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu