Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5290/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně D. s.r.o., zastoupené Mgr. R. Z., advokátem, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. L. H., advokátem, o 118 399 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2007, č. j. -88, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2007, č. j. -88, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. října 2006, č. j. -59, tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 118 399 Kč s příslušenstvím a náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel při přezkoumání odvolání žalobkyně ze zjištění, že soud prvního stupně (současně s vydáním platebního rozkazu) v souladu s ustanovením a 3 (dále též jen „“) vyzval žalovaného usnesením ze dne 26. března 2003, č. j. -23, k písemnému vyjádření ve věci do 30 dnů pro případ, že proti platebnímu rozkazu podá odpor a současně ho řádně poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Z obsahu spisu (srov. doručenku u č. l. 22 spisu) dále vyplývá, že platební rozkaz i uvedené usnesení byly dne 31. března 2003 doručeny do vlastních rukou žalovanému, který podal dne 7. dubna 2003 proti platebnímu rozkazu nezdůvodněný odpor (č. l. 24 spisu) s tím, že ho odůvodní ve vyjádření k vydanému usnesení soudu. Žalovaný však podal vyjádření až v pátek dne 9. května 2003, tedy po uplynutí stanovené lhůty, která začala běžet dne 8. dubna 2003 a uplynula ve středu dne 7. května 2003. Za této situace, tj. v důsledku včasného nesplnění zmíněného usnesení soudu nastala podle odvolacího soudu fikce uznání nároku podle a soud prvního stupně byl povinen podle věc rozhodnout rozsudkem pro uznání. Neučinil-li tak, rozhodl nesprávně; odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě podle a 3 vyhověl.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle a je postižen vadou předpokládanou v ustanovení Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že postupoval v rozporu se zákonem, spojil-li s opožděným vyjádřením žalovaného na výzvu vydanou vyšším soudním úředníkem důsledky procesního uznání nároku, jelikož kvalifikovanou výzvu k vyjádření může podle vydat pouze předseda senátu, a nikoli vyšší soudní úředník. Podle dovolatele proto postupoval správně soud prvního stupně, když ve věci nařídil jednání a věc meritorně rozhodl, aniž přihlížel k předchozím úkonům vyšší soudní úřednice. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnila. Má za to, že řízení před soudy obou stupňů proběhlo zcela v souladu s českými právními předpisy, přičemž za dovolací důvod nepokládá ani nesouhlas žalovaného s vydáním výzvy k vyjádření vyšší soudní úřednicí, což označuje pouze za formální stránku věci. Pakliže se žalovanému podaným dovoláním správnost rozsudku odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání je v této věci přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. , větu první, ).

Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud z úřední povinnosti (srov. , větu druhou, ) zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v , a b) a (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž shledal, že odvolací soud řízení takovou vadou zatížil.

Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud založil své měnící rozhodnutí na závěru o pochybení soudu prvního stupně spočívajícím v tom, že nerozhodl rozsudkem pro uznání podle , ačkoli v důsledku opožděného vyjádření žalovaného na výzvu soudu podle nastala fikce uznání nároku žalovaným podle S tímto názorem odvolacího soudu se dovolací soud neztotožňuje.

Podle vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.

Rozsah činnosti vyšších soudních úředníků v občanském soudním řízení byl v době vydání usnesení soudu ze dne 26. března 2003 podle upraven ustanoveními , , a , o vyšších soudních úřednících, ve znění a , přičemž jde o výčet taxativní.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. února 2004, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 57/2005, formuloval a odůvodnil právní závěr, podle něhož usnesení obsahující výzvu žalovanému podle může vydat pouze předseda senátu (samosoudce), jelikož z ustanovení , , a zákona o vyšších soudních úřednících ve znění účinném ke dni vydání výzvy nevyplývá, že by zmíněné usnesení byl oprávněn vydat též vyšší soudní úředník, a od tohoto závěru nemá dovolací soud důvodu odchýlit se ani v posuzované věci. Jestliže tedy odvolací soud spojil tzv. fikci uznání nároku s opožděným vyjádřením k výzvě soudu vydané podle vyšší soudní úřednicí, pochybil při aplikaci procesních předpisů, neboť přehlédl, že při vydání usnesení dle byl soud prvního stupně nesprávně obsazen [srov. ]. Pakliže fikce uznání nároku žalovaným podle nenastala, nebyly podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání podle splněny. Námitka dovolatele je důvodná a rozsudek odvolacího soudu tudíž není správný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (, část věty za středníkem, ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (, věta první, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (, část první věty za středníkem, ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. dubna 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu