Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5461/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Ing. V. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalované J. Z., zastoupené advokátkou, o určení, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2007, č. j. -195, takto:

Rozsudek  Krajského soudu v  Ostravě ze dne 6. června 2007, č. j. -195, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 31. října 2006, č. j. -168,  se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. října 2006, č. j. -168, určil, „že žalobce je podílovým spoluvlastníkem ve výši jedné ideální poloviny objektu bydlení č. p. 773 v části obce S., stojící na pozemku parcel. č. 940/3 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště K., na listu vlastnictví číslo 1331 pro katastrální území S., obec B., okres K.“. Dále rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobci náklady řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že ještě za trvání později rozvedeného manželství účastníků Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 18. července 1996, č. j. -10, zrušil jejich bezpodílové spoluvlastnictví. V roce 1997 účastníci prodali svůj rodinný dům postavený za trvání manželství a téhož roku koupili pozemek pro stavbu nového domu, s jehož stavbou započali v roce 1998. Jako stavebníky uvedl příslušný stavební úřad do stavebního povolení z 31. 3. 1998 oba účastníky; v kolaudačním rozhodnutí z 31. 1. 2001 je však jako vlastnice domu uvedena toliko žalovaná, která byla jako výlučná vlastnice domu zapsána v katastru nemovitostí. Soud dále konstatoval, že na stavbě domu se účastníci podíleli společně jak finančně, tak prací s tím, že dům budou užívat k bydlení oba, a dále, že „dohoda o vlastnických vztazích mezi účastníky uzavřena nebyla“. Tvrzení žalované o existenci dohody a důkazy k tomu provedené shledal rozporuplnými a nevěrohodnými. V této souvislosti kromě dalšího posoudil obsah „dohody o věcném břemeni“ obsahující údaj, že žalovaná je vlastnicí domu, a obdobné prohlášení žalobce při rozvodovém řízení; z nich učinil závěr, že nešlo o vyjádření vůle žalobce, ale jeho pouhé konstatování, že žalovaná je „evidovaná v příslušných záznamech jako vlastník“. Uzavřel, že žalobce je spoluvlastníkem předmětného domu s podílem jedné ideální poloviny.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 6. června 2007, č. j. -195, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně

a uložil žalované zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho skutkovým zjištěním i s právním posouzením. Zmínil zejména, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně dohody účastníků o jejím výlučném vlastnictví domu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („OSŘ“); namítá, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud určil spoluvlastnické právo žalobce rozdílně oproti rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. V této souvislosti uvádí, že soud prvního stupně sice svoje rozhodnutí opřel o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , které však neaplikoval důsledně; soud měl v jeho smyslu zkoumat „okolnosti věci a zda z nich je zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některé z více osob, které stavbu provádějí, jako v případě pouhé výpomoci se stavebními pracemi“. V další části dovolání se žalovaná zabývá důkazní situací, kterou analyzuje z hlediska dodržení postupu stanoveného v a v podstatě namítá nesprávné hodnocení důkazů. Zdůrazňuje, kromě dalšího, nesprávné zhodnocení čestného prohlášení účastníků z 9. 5. 2000 v souvislosti s vydáním kolaudačního rozhodnutí a zápisem vlastnictví domu v katastru nemovitostí, dále nesprávné posouzení důsledků a významu smlouvy o věcném břemeni z 5. 2. 2001 a prohlášení žalobce při rozvodovém řízení 27. 4. 2003 o vlastnictví domu žalovanou. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů ohledně vlastnictví nově zhotovené budovy, založených na provedených důkazech. S námitkami dovolatelky, které jsou totožné s těmi, které uplatnila již v předchozím řízení, se soudy obou stupňů vypořádaly. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud  po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Z napadeného rozsudku odvolacího soudu činí rozhodnutí po právní stránce zásadního významu otázka vztahu nabytí vlastnického práva k budově zhotovené společnou činností více osob ke zřízení věcného břemene k této budově ve prospěch některé z těchto osob.

Vlastnické právo k věci lze nabýt i jejím zhotovením. Nejvyšší soud konstatoval, že vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet

z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1536).

Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě

(§ 151n odst. 1 ObčZ). Z tohoto ustanovení i z povahy věci je zjevné, že věcné břemeno může zřídit jen výlučný vlastník věci nebo všichni spoluvlastníci (viz např.R 45/1986, R 12/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Spoluvlastník může věcným břemenem zatížit jen svůj spoluvlastnický podíl, připouští-li to povaha zřizovaného břemene.

Jestliže osoby, které se společně podílely na zhotovení budovy, posléze uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene k budově ve prospěch jedné z těchto osob, a ve smlouvě se výslovně uvádí, že věcné břemeno zřizuje budoucí povinný jako  výlučný vlastník, a takto je jeho právo zapsáno i v katastru nemovitostí, lze učinit závěr o tom, že ve skutečnosti jde o budovu v podílovém spoluvlastnictví těchto osob zejména v případě, že bude najisto postaveno, že dohoda o zřízení věcného břemene je oběma účastníky simulovaným právním úkonem; to předpokládá i zjištění motivu, proč k simulaci došlo.

V dané věci uzavřeli účastníci dne 5. února 2001, ještě před kolaudací stavby, smlouvu o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce; ve smlouvě se uvádí, že žalovaná je výlučnou vlastnicí předmětného domu. Vklad práva do katastru nemovitostí byl proveden s účinky k 14. únoru 2001. Pokud za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná není výlučnou vlastnicí budovy, aniž by se zabýval touto právně významnou skutečností a subsumoval ji pod právní normu upravující nabývání vlastnického práva, je tento závěr předčasný a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu . Navíc odvolací soud se touto skutečností, uplatněnou jako relevantní odvolací námitka, nezabýval (podobně přešel i další námitky v odvolání uvedené) a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek,  je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti   němuž byla přípustnost dovolání založena  podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud, vázán zákonem vymezeným rozsahem dovolacího přezkumu v případech uvedených v , se proto nemohl zabývat dovoláním namítanou nepřiměřeností hodnocení důkazů, resp. dalšími námitkami skutkového charakteru; tyto námitky může dovolatelka vznést v dalším řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než  rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, zčásti platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. března 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu