Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
5F5C8D5883A4BEC5C1257A4E0064B03E.html
HTML · 11.9 KB
No categories available
30 Cdo 2311/2007
U S N E S E N Í
I. Dovolání žalobce se o d m í t á.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
podle § 243c odst. 2 o.s.ř. :
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č.j. 1 Co 233/2006 -118, změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2006, č.j.
34 C 32/2005 -93, potud, že žalované uložil povinnost zaplatit z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) dalších 150.000,- Kč, zatímco ve výrocích, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 50.000,- Kč a současně byla zamítnuta žaloba co do částky 4.800.000,- Kč, tento rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrok, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně požadované částky 4.800.000,- Kč, napadl žalobce dovoláním.
Toto dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 13 odst. 2 a 3 o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2005, č.j. 30 Cdo 1651/2004 -132, a rozsudek téhož soudu ze dne 2. října 2006, sp.zn. 30 Cdo 2219/2006 ). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o.s.ř. ) též dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o nepřiznání náhrady nákladů dovolacího řízení žalované je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 a § 150 o.s.ř. , neboť byly shledány důvody zvláštního zřetele hodné představované faktem značné intenzity zásahu do osobnostní sféry žalobce s tím, že výše přisouzené náhrady nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 o.z. závisela na úvaze soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu