Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1972/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání dlužnice (č. l. 3536-3538) proti v záhlaví označenému usnesení (jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil  k odvolání dlužnice usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 1999, č. j. -191, ve znění opravného usnesení ze dne 30. května 2002, č. j. -1250, o prohlášení  konkursu na majetek dlužnice) Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „“), ve znění účinném do 31. prosince 2000,  jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že nejde o žádný z případů přípustnosti dovolání proti usnesení, jak je upravuje ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Podle ustanovení (ve znění účinném                               do 31. prosince 2000) nelze postupovat proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadané rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ tohoto ustanovení.

Podmínky stanovené v (ve znění účinném do 31. prosince 2000) daná věc též nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku usnesení přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a  dlužnice coby odvolatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním napadeného usnesení nepodala (odstavec 2); nestalo se tak ani v odvolání                (č. l. 250-252), ani v dalších podáních, jimiž dlužnice odvolání doplňovala (č. l. 1423-1424, 1440.1442, 1466-1469, 1652-1653, 1681-1684, 1728-1730, 1798-1801, 1857-1859, 2118 2119, 2520-2522, 2923-2925, 3162-3163, 3305-3306).

Zmatečnostní vady řízení vyjmenované v ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2000)  nejsou dovoláním tvrzeny (v dovolání je jako jediný uplatněn dovolací důvod ve smyslu ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2001, a to zjevně proto, že dovolatelka nesprávně vychází z toho, že dovolání je /může být/ přípustné podle ve znění účinném od 1. ledna 2001) a ze spisu se rovněž nepodávají.

Pro úplnost lze dodat, že i kdyby pasáž dovolání (strana 3 dovolání, odst. 2), ve které dovolatelka namítá, že jí nebylo řádně doručeno 1/ usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení ochranné lhůty a 2/ usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, bylo možné z obsahového hlediska pokládat za uplatnění zmatečnostní vady uvedené v ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2000),  dovolání by bylo přípustné (a současně důvodné), jen kdyby tvrzená zmatečnostní vada byla prokázána, což se nestalo.

Ze spisu  je totiž patrno, že:

1/ Usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení ochranné lhůty, ze dne 5. října 1999, č. j. -190 a usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu byla doručena tehdejšímu zástupci dlužnice s procesní plnou mocí Mgr. E. H. jako jedna zásilka dne 10. října 1999 (srov. doručenku u č. l. 191 p. v.). Dlužnici samotné byla táž usnesení (nadbytečně) doručena jako jedna zásilka dne 7. října 1999 (srov. doručenku u č.l. 191 p. v.).

Tvrzení dlužnice (v dovolání), že doručení usnesení jí samotné nemůže být jednoznačně prokázáno, jelikož datum převzetí zásilky je na doručence přepsáno  z 6. října 1999 na 7. října 1999, může vyvolat pouze pochybnost o tom, zda k doručení nedošlo již 6. října 1999, na faktu, že doručení bylo tímto způsobem řádně doloženo, však ničeho nemění. Obsah spisu nadto dokládá, že jde o tvrzení účelové, když to, že zásilku převzala 7. října 1999, potvrzuje dlužnice výslovně již v podání (odvolání) došlém soudu   25. října 1999  (srov. č. l. 250) a to, že 7. října 1999 převzala usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení ochranné lhůty, potvrzuje dlužnice výslovně i v podání (doplnění odvolání) došlém soudu 12. srpna 2004 (srov. č. l. 1684).

Doručení usnesení dlužnici samotné nebylo účinné, měla-li dlužnice v rozhodné době zástupce s procesní plnou mocí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne25. května 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 129, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003,             sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). I kdyby se však úvahy o doručení usnesení měly odvíjet pouze od „neúčinného“ doručení dlužnici, prosadily by se závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne             30. září 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2000, pod číslem 52 a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo  7, ročník 2004, pod číslem 135.

Z nich plyne, že bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno účastníku řízení způsobem, který nedokládá jeho řádné doručení a ten je přesto v plném rozsahu napadl v zákonné lhůtě odvoláním, stává se tím závada v doručení ve smyslu (ve znění účinném do 31. prosince 2000)  právně nevýznamnou.

Ani případná závada v doručení usnesení o zamítnutí návrhu na povolení ochranné lhůty by pak nemohla ovlivnit správnost rozhodnutí o prohlášení konkursu, jelikož  proti usnesení, jímž soud rozhodl o návrhu dlužnice na povolení ochranné lhůty, nebylo odvolání přípustné v intencích poslední věty , o konkursu  a vyrovnání, ve znění účinném k 5. říjnu 1999.

To, že dovolání v této věci má být projednáno a  rozhodnuto podle ve znění účinném před 1. lednem 2001, přitom plyne z bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Odvolací soud totiž - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. lednem 2001, na což účastníky výslovně upozornil jednak v průběhu jednání před odvolacím soudem (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 3411-3415), jednak v důvodech svého usnesení (str. 6, odst. 3).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu