Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 739/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. září 2000, č. j. – 158 (dříve na č.l. 153), odmítl jako opožděné odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 22. června 2000, č. j. – 114, jímž Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud vysvětlil, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo dlužníku doručeno za použití fikce ve smyslu ustanovení (dále též jen „ “) dne 10. července 2000 (zásilka byla uložena na poště dne 7. července 2000). Posledním dnem lhůty k podání odvolání bylo proto úterý 25. července 2000. Odvolání však bylo podáno k poštovní přepravě teprve dne 26. července 2000, tedy opožděně.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dlužník (zastoupený advokátem) včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení Dovolání bylo podáno z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení Konkrétně dovolatel namítal, že usnesení o prohlášení konkursu mělo být správně doručeno pouze jeho právní zástupkyni, neboť v rozhodné době byla jeho zástupkyní s plnou mocí pro celé řízení ve smyslu ustanovení Rozhodnutí soudu prvního stupně přitom bylo právní zástupkyni dovolatele doručeno teprve dne 9. srpna 2000, takže posledním dnem lhůty k podání odvolání byl 24. srpen 2000. S ohledem na výše uvedené navrhl dovolatel, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takovou situaci jde i v této věci.

Dovolání je ve smyslu přípustné a je i důvodné.

Jelikož vady řízení nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se dovolací soud tím, zda je dán dovolatelem uplatněný dovolací důvod.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vzhledem k době vydání napadeného usnesení a době doručení usnesení soudu prvního stupně je pro další úvahy rozhodný výklad , o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. (dále též jen „ZKV“)

Podle ustanovení věty druhé ZKV usnesení o prohlášení konkursu doručí dlužníkovi do vlastních rukou (tedy postupem podle ).

Jak již Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 25. května 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 129, od jehož závěrů nemá důvodu se odchýlit ani v předmětném případě, v situaci, kdy dlužník byl od 22. června 2000 (jak se podává z plné moci na č.l. 111) zastoupen zástupkyní (Mgr. M. K.), s procesní plnou mocí, to jest s plnou mocí pro celé řízení, se lhůta k podání odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu počítá od jeho doručení tomuto zástupci.

Podle ustanovení , přiměřeně použitelného dle ustanovení ZKV, totiž platí, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (věta první). Účastníku se písemnost - vedle zástupce - doručuje, jen má-li v řízení něco osobně vykonat (věta druhá).

Ukládá-li výše cit. ustanovení § 13 odst. 4 věty druhé ZKV soudu povinnost doručit usnesení o prohlášení konkursu do vlastních rukou dlužníka, pak to v případě, že dlužník je zastoupen zástupcem s plnou mocí pro celé řízení, znamená, že usnesení o prohlášení konkursu se doručí do vlastních rukou tomuto zástupci (a nikoli již dlužníku samotnému). Jde o standardní výklad, jenž se v poměrech občanského soudního řízení pojí např. s ustanoveními § 158 odst. 2, § 173 odst. 1 nebo § 175 odst. 1 o .s. ř.

Z doručenek u č.l. 120 se ovšem podává, že zástupkyni dlužníka bylo usnesení o prohlášení konkursu doručeno až 9. srpna 2000. Předchozí pokus o doručení usnesení o prohlášení konkursu této zástupkyni (srov. zásilku č. l. 138), jenž skončil uložením písemnosti u pošty, za řádný míti nelze, neboť písemnost nebyla - v rozporu s § 13 odst. 4 větou druhou ZKV - určena do vlastních rukou. Odvolání podané na poštu k přepravě dne 26. srpna 2000 a doplněné podáním ze dne 15. srpna 2000 (daným k poštovní přepravě dne 17. srpna 2000) proto bylo včasné. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že v podání ze dne 15. srpna 2000 dlužník informoval konkursní soud o ukončení zastupování Mgr. M. K., neboť pro běh lhůty pro podání odvolání bylo rozhodující, že v době, kdy bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručováno, byl zastoupen. Lhůta pro podání odvolání proto s ohledem na výše uvedené počala běžet doručením rozhodnutí soudu prvního stupně zástupkyni dlužníka s procesní plnou mocí. Závěr odvolacího soudu, že odvolání je opožděné, proto správný není a dovolací důvod dle byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud tudíž, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , 2 a 5 ).

Vzhledem k označené závadě v doručení se Nejvyšší soud již nezabýval tvrzením dovolatele, že se v době, kdy mu bylo doručováno rozhodnutí soudu prvního stupně, v místě doručování nezdržoval, jelikož tato skutečnost nemá na běh odvolací lhůty v souladu s provedenou argumentací vliv.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. srpna 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu