Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2259/2007

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

II.  Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.614,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 10. 2006, č.j. -45, zamítl žalobu, kterou se žalobci (po upřesnění žalobního petitu) domáhali „určení, že nájemné za 1 m2 započitatelné plochy v bytě, jehož nájemci jsou žalovaní, činí 80,75 Kč/m2/měsíc počínaje červencem 2006, tzn. že nájemné z plochy bytu činí 5.655,- Kč/měsíc, počínaje měsícem červencem 2006“; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců i žalovaných (směřujícímu pouze do výroku o nákladech řízení) Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 1. 2007, č.j. -80, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vycházel – ve shodě se soudem prvního stupně – ze zjištění, že žalobci (pronajímatelé bytu, jehož společnými nájemci jsou žalovaní /dále též „předmětný byt“, resp. „byt“/ a podíloví spoluvlastníci domu, v němž se byt nachází) se domáhají žalobou, doručenou soudu prvního stupně  dne 31. 7. 2006, určení nájemného z bytu v požadované výši za dobu od července roku 2006 s odůvodněním, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o zvýšení nájemného, určeného podle nyní již zrušených regulačních předpisů. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že  po 31. 3. 2006, kdy nabyl účinnosti , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu (dále jen „ “), se již nelze domáhat zvýšení nájemného soudním rozhodnutím. Na základě toho shledal jeho zamítavý rozsudek věcně správným, byť nesouhlasil s jeho názorem, že v dané věci jde o tzv. určovací žalobu ve smyslu ustanovení , jejíž úspěšnost je podmíněna existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Odvolací soud se rovněž zabýval posouzením uplatněného nároku z pohledu závěrů vyjádřených v judikatuře Ústavního soudu České republiky (zejména v jeho nálezech „sp.zn. , a sp.zn. “), z nichž vyplývá, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, je protiprávní, a že při absenci zvláštního regulačního předpisu bylo povinností obecných soudů konstitutivním rozhodnutím dotvářet obecné právo a rozhodnout o zvýšení nájemného. Dospěl k závěru, že takto definovaný protiústavní stav byl odstraněn dnem 31. 3. 2006, kdy nabyl účinnosti , který upravuje postup při jednostranném zvyšování nájemného z bytu; pokud by soud vyhověl žalobě na zvýšení nájemného konstitutivním rozhodnutím za stavu, kdy je regulace nájemného upravena platným a účinným právním předpisem, nešlo by již o dotváření objektivního práva (jak měl na mysli Ústavní soud  ČR), ale o rozhodnutí, které by bylo v rozporu s platným a účinným právním předpisem. Poukázal rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , v němž byl vyjádřen názor, že zvýšení nájemného soudním rozhodnutím se lze domoci pouze za období do účinnosti zákona, který by upravoval jednostranné zvýšení nájemného. Neshledal přitom (z důvodů uvedených v rozsudku) opodstatněnou námitku žalobců, že mlčí o období od 31. 3. 2006 do 31. 12. 2006, a vytváří tak prostor pro zvýšení nájemného soudním rozhodnutím.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost odůvodnili tím, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Namítají v něm nesprávné právní posouzení věci, které spatřují v tom, že soud „svým rozhodnutím umožňuje, aby žalobci byli zakrytým způsobem vyvlastňováni“, že „na žalobce přenáší povinnosti státu zajistit sociální únosnost nákladů na bydlení“, že „nezkoumal existující stav a neseznámil obě strany s principy, kterými by bylo možno dotvořit právo“, že „ignoruje principy obsažené v … nálezech senátů i pléna Ústavního soudu“, že „dospěl k názoru, že existencí došlo k odstranění protiústavní situace“, že „ignoroval tu část nálezu , vydaného 6. 4. 2006 …, kde se hovoří o nepřípustnosti odmítnutí rozhodnutí v situaci, kdy zákon buďto mlčí, nebo je nejasný …“, že „nevysvětluje proč nejde o mlčení, a ani nevysvětluje, proč nejde o nedostatečnost“, a že „porušil Ústavy“. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní v dovolacím vyjádření namítli, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí není zásadně právně významné, vyvraceli jednotlivé dovolací námitky a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji zřejmě dovozují dovolatelé.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Napadený rozsudek odvolacího soudu je založen na právním závěru, že pronajímatel se nemůže úspěšně domáhat určení nájemného z bytu konstitutivním soudním rozhodnutím za období, kdy nabyl účinnosti , jako zvláštní předpis upravující jednostranné  zvyšování nájemného pronajímatelem, přičemž dovolatelé tento právní závěr zpochybnili.

Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku z 21. 12. 2006, sp.zn. (na který odkázal odvolací soud) uvedl, že z judikatury Ústavního soudu ČR dopadající na problematiku určení nájemného soudem vyplývá, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy ( obč.zák.), je protiústavní a porušuje , a d a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud tak nadále „trvá na naplnění základní funkce obecných soudů, tj. zajištění proporcionální ochrany subjektivních práv a právem chráněných zájmů a požaduje, aby ji obecné soudy pronajímatelům poskytly tak, že nebudou zamítat jejich žaloby požadující určení zvýšeného nájemného s odkazem na nedostatek zákonné úpravy“. Podle jeho názoru tak „obecné soudy, i přes absenci úpravy předvídané v obč.zák., musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách a tak, aby nedocházelo k diskriminaci různých skupin právních subjektů“ (srov. nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. ). Z uvedeného Nejvyšší soud dovodil, že do nabytí účinnosti zvláštního právního předpisu mají obecné soudy řešit spory mezi pronajímateli a nájemci o výši nájemného, a příp. rozhodnout

v konkrétním případě o jeho zvýšení. Právní názor, že obecné soudy jsou oprávněny (povinny) dotvářet objektivní právo a rozhodovat konstitutivním rozhodnutím o zvýšení nájemného do doby účinnosti právní úpravy řešící vztah mezi pronajímatelem

a nájemcem zaujal dále Nejvyšší soud (vycházeje z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 7. 2007, sp.zn. ) ve svých rozsudcích z 18. 9. 2008, sp.zn. , z  29. 10.2008, sp.zn. a sp.zn. ,

z 19. 11. 2008, sp.zn. , a v usnesení ze dne 20. 1. 2009, sp.zn. .

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobců podle

věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( , . ve spojení s věty před středníkem a , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 2.014,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. března 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu