Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 87/2008

87/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2001 sp. zn. byli obvinění D. M. a J. D. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., protože ve stručnosti řečeno oba ve vzájemné součinnosti v úmyslu získat finanční prostředky se podíleli na přípravě a uzavření dvou úvěrových smluv s K. b., a. s. P., pobočka T. ve výši 25 mil. Kč a 20 mil. Kč a poté předstírali K. b., že uzavírají smlouvy o dodávce zboží a služeb a za tím účelem nechali provádět platby z obou úvěrových účtů a po proplacení faktur od smluv odstoupili a peníze v hotovosti, případně poukazem na účet od dodavatelů odčerpali,  a to způsobem podrobně uvedeným ve výroku odsuzujícího rozsudku, čímž způsobili K. b., a. s. P. škodu ve výši nejméně 24.301.942,50 Kč.

Za tuto a další v rozsudku uvedenou trestnou činnost byli oba obvinění odsouzeni k souhrnným trestům odnětí svobody v trvání 10 let, pro jejichž výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou a dále jim byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozovat živnosti podle zák. č. 455/91 Sb., o živnostenském podnikání, na dobu 8 let. Taktéž byli zavázáni k povinnosti uhradit poškozenému  prokázanou škodu.

V důsledku odvolání obou obviněných ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, který svým rozsudkem ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech a náhradě škody a sám pak obviněným uložil tresty nové spočívající v souhrnných trestech odnětí svobody v délce 8 a půl roku, se zařazením do věznice s ostrahou a dále zopakoval tresty zákazu činnosti na dobu 8 let. Vydal i nový výrok ohledně nároku poškozeného na náhradu škody.

Proti posledně citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. M. podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona

V této poukázal, že z podnětu ústavní stížnosti obviněného J. D. byl nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2001 sp. zn. v části týkající se viny  i trestu obviněného J. D. zrušen pro rozpor s d ve spojení s a téže y.

Po zrušení původního odsuzujícího rozsudku Ústavním soudem bylo u Krajského soudu v Českých Budějovicích konáno pod sp. zn. hlavní líčení, v němž soud konstatoval, že důkazy nově provedené nepřinesly žádnou podstatnou změnu skutkového stavu, jenž při porovnání s právními názory Ústavního soudu zaujatými v předmětném nálezu mohly být hodnoceny jako skutečnosti naplňující znaky „uvedení v omyl“ nebo „způsobení škody velkého rozsahu“. Krajský soud ačkoli sám svůj právní názor na posuzování vzniku a výše škody nezměnil, při vázanosti právními názory Ústavního soudu zprostil obviněného J. D. z obžaloby trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., a to z důvodu § 226 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 7. 2006.

Stěžovatel dále konstatuje, že návrh obviněného D. M. na obnovu řízení, v němž se domáhal zrušení původních odsuzujících rozhodnutí i ohledně jeho osoby, byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2006  sp. zn. ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. zamítnut s odůvodněním, že výklad právních norem odlišný od výkladu v době původního rozhodování soudu nelze hodnotit jako novou skutečnost ve smyslu  § 278 odst. 1 tr. ř. Stejně tak není novou skutečností ani odlišný právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu, s čímž tento soud vyslovil ve svém usnesení ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. souhlas.

V důsledku výše uvedených skutečností a závěrů, které vedly ke zprošťujícímu rozsudku spoluobviněného J. D. a svědčí ve prospěch i obviněného D. M. pak ministr spravedlnosti podal ve prospěch posledně jmenovaného stížnost pro porušení zákona, v níž navrhl, aby Nejvyšší soud po vyslovení porušení zákona v neprospěch D. M. zrušil obě napadená rozhodnutí i ve vztahu k jeho osobě, včetně rozhodnutí obsahově navazujících, která tímto pozbudou svého podkladu, a věc poté přikázal soudu prvního stupně, aby o ní v potřebném rozsahu znovu jednal a rozhodl.

Podle § 275 odst. 4 tr. ř. ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti. Po podání stížnosti pro porušení zákona tak může učinit i Nejvyšší soud.

Z předloženého spisového materiálu i z vlastního šetření vyplývá, že obviněný D. M., který t. č. vykonává uložený souhrnný trest odnětí svobody v trvání  8  a půl roku ve Věznici v P., přičemž se zápočtem vazby a vykonaného trestu odnětí svobody od 21. 1. 1998 do 17. 7. 2001, přerušeném podmíněným propuštěním ke dni  3. 10. 2003 a následným nařízením zbytku uloženého trestu odnětí svobody v délce 1022 dní, má k dnešnímu dni z celkově uloženého trestu odnětí svobody dosud vykonáno přibližně 6 a půl roku.

S ohledem na obsah podané stížnosti pro porušení zákona a nálezu Ústavního soudu ve věci původně spoluobviněného J. D., Nejvyšší soud dospěl k závěru, že do doby, než bude o podané stížnosti pro porušení zákona s konečnou platností rozhodnuto, se jako vhodné jeví přerušit obviněnému D. M. výkon uloženého trestu odnětí svobody.

Proto bylo Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání rozhodnuto ve smyslu § 275 odst. 4 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 24. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec