Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2553/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 26. června 2002, č.j. -86, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 99 648,92 Kč, představující dohodnutou cenu zboží, které žalovaný převzal a žalobkyni ve lhůtě splatnosti na základě hospodářské smlouvy ze dne 28.11.1991 nezaplatil.

Po vydání rozsudku soudem prvního stupně žalovaný dne 10.2.2004 zemřel.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. února 2008, č.j. -130, rozhodl, že v řízení se pokračuje a soud bude jako s účastníkem řízení na straně žalovaného pokračovat v řízení s Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m.

Vyšel ze zjištění, že Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 6.9.2007 ve věci pod č.j. -159 rozhodl o tom, že majetek zůstavitele (žalovaného) připadá ke dni smrti zůstavitele České republice. V odůvodnění Okresní soud v Blansku uvedl, že v rámci likvidace dědictví ve smyslu (dále jen „“) usiloval o zpeněžení zůstavitelova majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti – pozemku zůstavitele, avšak k dražebnímu jednání, ani opakovanému, se nikdo nedostavil, proto dědický soud s odkazem na rozhodl, že majetek zůstavitele (žalovaného) připadá ke dni smrti zůstavitele Č. r.. Toto usnesení nabylo právní moci 3.10.2007, proto Krajský soud v Brně rozhodl, že v daném řízení bude pokračováno jako s účastníkem řízení na straně žalovaného s Č.r. – Ú. p. z. s. v. v. m., jako s procesním nástupcem ve smyslu

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2008,  č.j. -130, podala Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., v usnesení označená jako účastník řízení na straně žalovaného, dovolání. Namítá, že v projednávaném dědickém řízení zůstavitele (žalovaného) došlo k pravomocnému nařízení a skončení likvidace dědictví. Poukazuje přitom na usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 2.1.2006, č.j. -126, kterým byla nařízena likvidace dědictví jako předluženého, soud se pokusil zpeněžit aktivum dědictví prodejem pozemku zůstavitele v dražbě, ale bezvýsledně. Dovolatelka je přesvědčena, že vlastnické právo k majetku zůstavitele stát získal nikoliv v důsledku a (dále jen „obč. zák.“), ale rozhodnutím státního orgánu podle obč. zák. a zůstavitel (žalovaný) nemá právního a ani procesního nástupce. V dovolání dále uvádí svůj názor, že řízení o vymožení pohledávky žalobkyně by mělo být zastaveno, protože povaha řízení neumožňuje odvolacímu soudu v řízení pokračovat. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení odvolacímu soudu.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005)  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí soudu prvního stupně (26.6.2002), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Podle ustanovení   lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, tj. účastníkem řízení ( ), je přípustné podle , neboť v průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto o vstupu do řízení Č. r. – Ú.p. z. s. v. v. m. na místo dosavadního účastníka - žalovaného A. P.; dovolatelka se domáhá možného dovolacího důvodu – nesprávného právního posouzení, spočívajícího v aplikaci

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani žádné vady řízení nenamítá.

Dovolací soud se tedy dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci ve smyslu   , kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací námitka k nesprávné aplikaci     je v dané věci důvodná.

V posuzované věci je třeba použít ustanovení , podle něhož o majetku zůstavitele, který se nepodařilo zpeněžit, rozhodne soud, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele.

O tom, že majetek zůstavitele (žalovaného) připadl ke dni smrti zůstavitele státu, bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 6.9.2007 ve věci  pod č.j. -159.

Dovolatelce je tedy třeba dát za pravdu, že vlastnické právo k majetku zůstavitele získala Česká republika rozhodnutím státního orgánu ve smyslu obč. zák. a nikoliv v důsledku universální sukcese a není procesním nástupcem žalovaného ve smyslu

Je namístě připomenout, že výtěžek likvidace dědictví, tj. výnos ze zpeněžení veškerého majetku zůstavitele, soud rozvrhne mezi věřitele podle , avšak kromě věcí, které se zpeněžit nepodařilo a které připadly státu podle

Dovolací důvod ve smyslu , kterým byla dovolatelkou namítána nesprávná aplikace , byl tedy v dané věci uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil ( ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 23. března 2009

JUDr. Kateřina   H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu