Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4337/2014

26 Cdo 4337/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného STRODEN MANAGEMENT LIMITED, se sídlem v Parou 1A, P.C. 6035 Larnaca, Kyperská republika, identifikační číslo osoby 117862, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, proti povinným: 1. E.S., zemřelému dne 24. srpna 2008, naposledy P., a 2. P Č., M., pro 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem v Praze 6, Evropská 663/132, pod sp. zn. 067 EX 15/04, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, identifikační číslo osoby 69797111, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č. j. -238, takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č. j. -238, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :

Ve výše uvedené exekuční věci soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, usnesením ze dne 5. 11. 2013, č. j. 067 EX 15/04-229, rozhodl, že do řízení na místo povinného E. S., zemřelého dne 24. 8. 2008, vstupuje Česká republika, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42. V důvodech rozhodnutí odkázal na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 7. 2011, č. j. -213, dle něhož dědictví po zemřelém povinném E. S. „připadlo Československé republice, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových“; za této situace soudní exekutor postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále „ “, s přihlédnutím k , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů - dále „ex. řád“, a „rozhodl o procesním nástupnictví“.

K odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2014, č. j. -238, usnesení soudního exekutora potvrdil. Konstatoval, že soudní exekutor postupoval správně, pokud za situace, kdy povinný E. S. v době „provedení“ exekuce zemřel a ztratil tak po zahájení exekučního řízení způsobilost být jeho účastníkem dříve, než bylo toto řízení pravomocně skončeno, a kdy povaha věci (vymáhání částky v exekučním řízení) připouštěla pokračovat v řízení s jeho procesním nástupcem (státem, který se stal ke dni smrti zůstavitele spoluvlastníkem exekucí postižených nemovitostí), rozhodl podle ve spojení s ex. řádu o procesním nástupnictví. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. , uvedl, že Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nemovitý majetek nabyla podle , tj. rozhodnutím státního orgánu, a není tedy dědicem po zůstaviteli (povinném Eduardu Sládkovi), právě proto však pohledávka oprávněné nemohla dle zaniknout. Vymáhanou pohledávku bude možné v dalším řízení vedeném proti státu uspokojit výhradně z nemovitých věcí, o nichž bylo rozhodnuto ve smyslu , protože stát za dluhy zůstavitele neodpovídá.

Usnesení odvolacího soudu napadla Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále „dovolatelka“) dovoláním, v němž jeho přípustnost vymezila tak, že odvolacím soudem řešená právní otázka, zda je v exekučním řízení stát procesním nástupcem dle zemřelého povinného v případě, že byla provedena likvidace dědictví a státu připadl podle majetek, který se nepodařilo zpeněžit, má být posouzena jinak než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. ( ). Namítala, že stát není v exekučním řízení procesním nástupcem zemřelého E. S., neboť pro takový závěr nejsou splněny podmínky. Pohledávka oprávněné totiž zanikla dle a závazky předchozího vlastníka na stát ve smyslu , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, nepřecházejí při nabytí majetku na základě rozhodnutí státního orgánu ( ), tedy ani dle Dovolatelka připomněla, že v dědickém řízení po E. S. Obvodní soud pro Prahu 5 pravomocným usnesením ze dne 2. 8. 2010, č. j. -153, nařídil likvidaci dědictví. Za situace, kdy zůstavitel nemá právní nástupce a kdy pohledávky, přihlášené do dědictví (včetně pohledávky oprávněné), nebyly při likvidaci dědictví uspokojeny, pohledávka oprávněné zanikla ( ). Majetek zůstavitele se nepodařilo zpeněžit a Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 11. 7. 2011, č. j. -213, rozhodl o jeho připadnutí státu ( ). Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení „změnil tak, že usnesení soudního exekutora se zrušuje a věc se vrací exekutorovi k dalšímu řízení“, alternativně aby zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. a část první, čl. II., bod 2. ).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné ( ), neboť při výkladu ustanovení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu; v této souvislosti se současně dovolatelka domáhá možného důvodu dovolání, a to nesprávného právního posouzení věci, spočívajícího v aplikaci (viz , odst. 3 ). Uvedená dovolací námitka je v dané věci rovněž opodstatněná.

Podle o majetku zůstavitele, který se nepodařilo zpeněžit (pozn. dovolacího soudu: postupem dle ), rozhodne soud, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele.

Citované ustanovení bylo na posuzovanou věc použito, neboť z důvodu předlužení dědictví po zemřelém povinném E. S. byla nařízena likvidace dědictví (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 8. 2010, č. j. -153) a v rámci likvidace dědictví nezpeněžený majetek prvního povinného připadl ke dni smrti zůstavitele státu podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 7. 2011, č. j. -213. Dovolatelka proto vlastnické právo k majetku zůstavitele nabyla nikoli v důsledku univerzální sukcese, ale rozhodnutím státního orgánu ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, takže není procesním nástupcem prvního povinného. Nejvyšší soud se otázkou procesního nástupnictví státu v případě nabytí majetku při likvidaci dědictví opakovaně zabýval a ve svém usnesení ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. , mimo jiné vyslovil, že ten, kdo nabyl při zpeněžení majetku zůstavitele provedeném podle ustanovení jeho věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, se tím nestal zůstavitelovým dědicem, a stát, jemuž připadl „nezpeněžený“ majetek zůstavitele, tím nenabyl jeho věci, práva či majetkové hodnoty jako tzv. odúmrť; neodpovídají proto nejen za dluhy zůstavitele nebo za přiměřené náklady jeho pohřbu, ale ani za dluhy související s nabytým majetkem, které vznikly sice po smrti zůstavitele, avšak ještě dříve, než k tomuto majetku získali vlastnické právo. Státu nemůže ani v budoucnu dědictví po zůstaviteli připadnout jako tzv. odúmrť, protože po pravomocném nařízení likvidace dědictví je potvrzení připadnutí dědictví státu [ ] vyloučeno (viz , k posuzovanému procesnímu nástupnictví státu srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu z hlediska aplikace neobstojí.

Odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. , není případný, protože dovolací soud v tomto rozhodnutí vycházel z odlišného skutkového stavu věci (po vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti povinný zemřel bez zanechání závěti a všichni zákonní dědicové dědictví odmítli, avšak nedošlo k likvidaci dědictví) a procesní nástupnictví státu toliko obecně dovozoval pro případ, kdy by soud v usnesení o dědictví potvrdil, že dědictví připadá státu jako tzv. odúmrť [ ].

Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu bez jednání ( věta první ) zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2015

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu