Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 708/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal na žalované pojišťovně nevyplacené části pojistného plnění za  poškození nákladního automobilu při dopravní nehodě způsobené jeho zaměstnancem.

Městský soud v Praze poté, co jeho předchozí potvrzující rozsudek ze dne 30. 4. 2003, č.j. -45, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, č.j. -64, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, usnesením ze dne 4. 1. 2005, č.j. -69, zrušil původní zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 11. 2002, č.j. -22, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, č.j. -121, žalobu o zaplacení 82 138,- Kč s příslušenstvím zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované a státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 25. 2. 2000 uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu, kterou bylo havarijně pojištěno žalobcem provozované nákladní vozidlo. Dne 27. 3. 2001 se vozidlo s prázdným návěsem při průjezdu pravotočivou zatáčkou převrátilo na levý bok, došlo ke zranění jeho řidiče V. Š. a ke škodě na vozidle ve výši 634 407,- Kč. Žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 505 142,- Kč. Z rozhodnutí Okresního úřadu ve S. ze dne 21. 6. 2001, č.j. DOPR/PŘ/1721/01, bylo zjištěno, že dopravní nehodu zavinil řidič vozidla, který porušil ustanovení a , čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle Z tohoto důvodu žalovaná odmítla žalobci vyplatit zbývající část pojistného plnění ve výši 82 138,- Kč s poukazem na článek 8 bod 20 a článek 11 bod 2 písm. d) Všeobecných pojistných podmínek (z důvodu vědomého porušení povinnosti dodržovat bezpečnostní /dopravní/ předpisy). Vycházeje ze zjištění, že dopravní nehodu zavinil řidič vozidla, neboť projížděl pravotočivou zatáčkou rychlostí o 13,8 km/hod vyšší, než byla v dané situaci rychlost přiměřená, že V. Š. je řidičem z povolání od roku 1981 a u žalobce pracuje od roku 1994 a že tentýž den jel stejnou trasu již podruhé za bezvětrného počasí a při suché vozovce, soud prvního stupně dospěl k závěru, že řidič vozidla si musel být vědom, že při rychlosti, kterou zatáčku projel, může dojít k převrácení vozidla, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že k jeho převrácení nedojde. Jelikož řidič vědomě porušil své povinnosti a současně jeho vědomá nedbalost měla podstatný vliv na vznik pojistné události, žalovaná v souladu s citovanými ustanoveními Všeobecných pojistných podmínek své pojistné plnění přiměřeně snížila o 12,72 %, tj. o částku 82 138,- Kč.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 7. 2007, č.j. -142, potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu, změnil jej ve výroku o nákladech řízení žalované a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, který byl zjištěn v předchozím průběhu řízení, a ztotožnil se se závěrem, že řidič vozidla se dopustil vědomé nedbalosti, neboť musel vědět, že svým jednáním může způsobit škodu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Jestliže řidič za příčinu dopravní nehody považoval posunutí nákladu, kterého si musel být vědom, a přesto stavu zatížení vozidla svoji jízdu při vjezdu do zatáčky nepřizpůsobil a přiměřenou rychlost překročil o 13,8 km/hod., nelze usuzovat, že by si nebyl vědom porušení svých povinností a tedy že by jeho jednání nevykazovalo znaky vědomé nedbalosti. S přihlédnutím k jeho řidičským zkušenostem byla jeho rychlost při opakovaném průjezdu předmětnou zatáčkou vyšší, než by odpovídalo jejímu bezpečnému projetí. Odvolací soud považoval argumentaci žalobce, podle které měl řidič vozidla při vjezdu do zatáčky podstatně méně času na zvážení dopravní situace a určení přiměřené rychlosti než soudní znalec při vypracování znaleckého posudku, za zcela zavádějící a účelovou, neboť nelze srovnávat reakci v dopravním provozu se znaleckým rozborem dopravní nehody. Z uvedených důvodů dospěl k závěru, že snížení pojistného plnění žalovanou bylo opodstatněné, a proto rozsudek obvodního soudu jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to proti oběma jeho výrokům) podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle (dále jen „“), a uvádí dovolací důvody podle a b) Dovolatel pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné z důvodu nesprávného posouzení otázky, zda řidič vozidla vědomě porušil svoji právní povinnost, a zdůrazňuje, že dovolací soud (v téže věci) dovolání pro posouzení této otázky již jednou připustil. Z hlediska posouzení, zda došlo k vědomému porušení povinností pojištěným, není podle žalobce rozhodné, zda pojištěný (resp. řidič vozidla) věděl, že svým jednáním může způsobit škodu, nýbrž to, zda věděl, že svým jednáním porušuje právní povinnost. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při svých úvahách zcela pominul svědeckou výpověď řidiče vozidla, která má zásadní význam pro zjištění jeho psychického vztahu (vědomosti) k jízdě nepřiměřenou rychlostí. Dále zpochybňuje způsob, jakým odvolací soud (soud prvního stupně) hodnotil jednotlivá skutková zjištění (např. rozpor ve výpovědích řidiče vozidla, okolnost, že škůdce je řidičem z povolání, jeho opakovaný průjezd předmětnou zatáčkou apod.) a nesouhlasí ani se zjištěními, která soudy učinily ze zpracovaného znaleckého posudku. Namítá, že v řízení provedené důkazy nenasvědčují tomu, že by řidič vozidla překročil přiměřenou rychlost vědomě. Protože soudy obou stupňů posoudily otázku vědomého porušení povinností řidičem vozidla nesprávně, nesprávně rozhodly i o náhradě nákladů řízení, která měla být přiznána žalobci. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu a 4 , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle ] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [ ]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením , je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozhodnutí řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Skutečnost, že dovolání bylo ohledně dovolatelem předestřené otázky dovolacím soudem v téže věci již jednou připuštěno, není (bez dalšího) pro posouzení přípustnosti dovolání podle významná.

Dovolatel nedůvodně odvolacímu soudu vytýká, že ustanovení , ve znění do 31. 12. 2004, vyložil a aplikoval v rozporu se závazným právním názorem dovolacího soudu. Odvolací soud  ze závěrů  dovolacího soudu vycházel, obecně je respektoval a posouzení, zda šlo o vědomou nedbalost, je věcí konkrétních skutkových zjištění.  V dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že řidič vozidla vědomě porušil uloženou právní povinnost, když projel zatáčku sice povolenou, avšak – vzhledem ke zjištěným okolnostem – nepřiměřenou rychlostí, protože si musel být vědom, že svým jednáním může způsobit škodu, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Jestliže ustanovení řidiči ukládá počínat si při účasti v provozu na pozemních komunikacích mimo jiné tak, aby svým jednáním nezpůsobil škodu, potom ze skutečnosti, že řidič si musel být vědom toho, že svým jednáním může škodu způsobit, vyplývá, že si musel být vědom i toho, že tímto jednáním porušuje uvedenou právní povinnost. Uvedené závěry spočívají na provedených skutkových zjištěních (tj. že šlo o zkušeného profesionálního řidiče s dlouholetou praxí, že jeho rychlost při průjezdu zatáčkou byla výrazně vyšší, než by odpovídalo jejímu opakovanému bezpečnému projetí tentýž den, že si byl vědom přítomnosti nákladu ve vozidle atd.), jejichž správnost v případě přípustnosti dovolání podle zpochybnit nelze (srov. rozhodnutí publikované pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vytýká-li dále dovolatel odvolacímu soudu, že při svým úvahách „zcela pominul“ svědeckou výpověď řidiče Špačka, a vyvozuje-li z této výpovědi vlastní skutkové závěry, případně provádí-li vlastní hodnocení v řízení provedených důkazů (např. znaleckého posudku), jsou tyto jeho námitky obsahově podřaditelné dovolacímu důvodu podle , který je z hlediska citované přípustnosti dovolání bez významu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 74/2005).

Z uvedeného vyplývá, že napadenému rozhodnutí nelze přisuzovat zásadní význam po právní stránce ( ) a dovolání tedy není přípustné podle

Směřuje-li dovolání rovněž do výroků o nákladech řízení, není přípustné ani v této části (srov. rozhodnutí publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle věty první a

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalované, které by s ohledem na výsledek dovolacího řízení svědčilo vůči žalobci právo na jejich náhradu, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu