Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 211/2008

U S N E S E N Í

I.    Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 3 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. dubna 2007, č. j. -38, zamítl žalobu na obnovu řízení (skončeného rozsudkem soudu prvního stupně ze den 30. května 2005, č. j. -182, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze /odvolacího soudu/ ze dne 21. září 2005, č. j. -223); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobců odvolací soud usnesením ze dne 25. července 2007, č. j. -63, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud konstatoval, že podle odvolatelů měly být důvodem obnovy řízení důkazy, které v původním řízení před soudem prvního stupně navrhli a které nebyly provedeny ať již proto, že byly podle názoru soudu nadbytečné, či proto, že byly v odvolacím řízení nepřípustné. Pak ovšem nelze přípustnost žaloby na obnovu řízení opřít o ustanovení (neboť nejde o skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které odvolatelé bez své viny nemohli použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem) a ani o ustanovení (neboť nejde o důkazy, které nemohly být /z objektivních důvodů/ provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem). Odvolací soud proto přisvědčil soudu prvního stupně v názoru, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení a b/ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle V dovolání uvedli, že jsou dány důvody pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení Namítli, že v původním řízení nebyli předsedou senátu řádně poučeni o tom, že „doposud neoznačili všechny důkazy tak, aby se soud mohl přiklonit v pozdějším rozhodnutí na jejich stranu“. Mají za to, že z uvedeného důvodu „nemohli bez své viny v původním řízení použít důkazy, které mohly bezpochyby přivodit pro ně příznivější rozhodnutí ve věci“, a že tedy z procesního hlediska nezavinili, že nesplnili důkazní povinnost. Přitom zdůraznili, že v souvislosti s uvedeným nedostatkem procesního poučení „je nutno brát v úvahu, že ze čtyř žalobců mají tři žalobci trvalé bydliště mimo území České republiky a již dlouhou dobu na území České republiky nežijí“. Rovněž soudům vytkli, že se jim nedostalo poučení o tom, že „by se měli v dané věci obrátit na některého z advokátů …  s žádostí o poskytnutí právní pomoci“; nebyli tak v původním řízení poučeni „o procesním právu obhajoby ve formálním smyslu“. Dále poznamenali, že v žalobě na obnovu řízení označili konkrétní důkazy, které v původním řízení provedeny nebyly, přičemž soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí přiklonil k „ničím nepodloženému závěru, že všechny důkazy byly získány z veřejných evidencí, takže mohly být získány dříve“, tj. v původním řízení před ukončením dokazování před soudem prvního stupně. Dále uvedli, že tyto důkazy nemohli bez své viny v původním řízení použít, protože o jejich existenci nevěděli a k prokázání této skutečnosti navrhli proto důkaz výslechem svědka A. S., který však „nebyl k jejich tíži proveden, ačkoliv z něj mohlo vyplynout, že se … bez své viny nemohli seznámit s důkazy, které navrhli v původním řízení až po vynesení rozsudku soudu prvního stupně“. Základ nesprávného právního posouzení věci spatřovali v tom, že odvolací soud podle jejich názoru nepřípustným způsobem rozšířil pojem „bez své viny“, neboť „hodnotil to, zda … nemohli označené důkazy dříve použít“. Za jediný správný považovali názor, že uvedené důkazy nemohli bez své viny použít, neboť o jejich existenci nevěděli, nebyli o nich informováni. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím soudů obou stupňů, uvedla, že z jejich strany nedošlo k pochybení, a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné „zamítl“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení , 238a a nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Podle je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení platí obdobně ( ).

Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení ve spojení s dikcí pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).

Dovolání není přípustné ani podle ve spojení s ustanovením a b/ , neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.

Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení (ve spojení s ustanovením ), jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci dovolatelé sice formálně odkázali na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , avšak ve skutečnosti – vzhledem k obsahu dovolání ( ) – uplatnili prostřednictvím dovolacího důvodu podle především námitky skutkové. Přehlédli ovšem, že je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ve spojení s ustanovením ), nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní skutková námitka. Dále – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – uplatnili rovněž dovolací důvod podle , a to námitkami, že nebyli v původním řízení poučeni o tom, že „doposud neoznačili všechny důkazy tak, aby se soud mohl přiklonit v pozdějším rozhodnutí na jejich stranu“, že se jim nedostalo ani poučení, že „by se měli v dané věci obrátit na některého z advokátů … s žádostí o poskytnutí právní pomoci“, a že v původním řízení nebyl proveden navržený důkaz výslechem svědka A. S. V tomto směru uplatněné námitky se však vztahují k řízení v původní věci vedené pod sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 3 a nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu. Ničím tak nebyl zpochybněn názor odvolacího soudu, že důvodem obnovy řízení mají být důkazy, které v původním řízení před soudem prvního stupně dovolatelé navrhli a které nebyly provedeny ať již proto, že byly podle názoru soudu nadbytečné, či proto, že byly v odvolacím řízení nepřípustné. Bez zřetele k tomu dovolací soud dodává, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle , (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ). Nad rámec toho lze dodat, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy ( ); nebyl tak proto povinen učinit ani soud v řízení v původní věci. Zbývá dodat, že neprovede-li soud některé z navržených důkazů, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl ( ); neučinil-li tak, může dovolací soud, avšak v dovolacím řízení v této (původní) věci, z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak.

Se zřetelem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle (ve spojení s , odst. 2 ). Dovolací soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), proto dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.750,- Kč ( , a 3, ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,  Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 11. března 2009

JUDr. Miroslav  F e r á k, v. r.

předseda senátu