Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2498/2007

ROZSUDEK

I.    Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 10. 2006, č.j. -29, vyhověl žalobě a určil, že „je neplatná výpověď ze dne 28. 6. 2006, doručená žalobcům dne 29. 6. 2006, kterou žalovaný vypověděl žalobcům nájem bytu č. 12 v domě č.p. 1428 na pozemku p.č. 906….“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 2. 2007, č.j. -45, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal – ve shodě se soudem prvního stupně – za prokázáno, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného domu, že uzavřel dne 12. 10. 2005 se žalobci smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že jim dal dne 28. 6. 2006 výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“), která jim byla doručena dne 29. 6. 2006, že v ní  uvedl, že ji dává „z důvodu uvedeného v “, neboť  byt „bez vážných důvodů neužívají nebo jej bez vážných důvodů užívají jen občas“, a že žaloba na neplatnost výpovědi došla soudu dne 3. 8. 2006. Zatímco soud prvního stupně považoval Výpověď z hlediska náležitostí vyjmenovaných v ve znění po novele provedené (dále jen „ “) za platnou, a důvod její neplatnosti shledal v neurčitosti vymezení výpovědního důvodu (žalobce uplatnil oba výpovědní důvody upravené v /neužívání bytu i občasné užívání bytu/, aniž by mezi nimi rozlišil a skutkově je konkretizoval), odvolací soud se s jeho právním posouzením neztotožnil. Vyjádřil především nesouhlas s jeho názorem, že ustanovení upravuje dva výpovědní důvody, a že v dané věci je výpovědní důvod vymezen neurčitě; konstatoval, že v uvedeném ustanovení  je  upraven pouze jeden výpovědní důvod spočívající v tom, že „nájemce byt neužívá vůbec nebo ho užívá jen občas“, a že je na soudu, aby sám vymezil relativně neurčitou hypotézu této právní normy. Zabýval se dále posouzením platnosti Výpovědi z pohledu ustanovení a dospěl k závěru, že neobsahuje-li závazek pronajímatele zajistit žalobcům (nájemcům) bytovou náhradu, ačkoliv na ni mají ze zákona právo ( věta první ), je neplatná; zdůraznil přitom, že  bytovou náhradou je i přístřeší (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. ), a proto musí být závazek pronajímatele k jeho zajištění obsažen ve výpovědi z nájmu bytu. Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle ustanovení a b) Uvádí, že „základní otázkou je, zda-li v případě, že nájemce má právo na zajištění přístřeší, lze přístřeší považovat za bytovou náhradu“ ve smyslu ustanovení Dovolatel má za to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, která hovoří o tom, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu, nejsou na danou věc aplikovatelná, neboť se týkala rozhodnutí o povinnosti k vyklizení bytu v řízení o přivolení k výpovědi, kdy se posuzovalo, na jaký druh bytové náhrady (včetně přístřeší) má nájemce právo, nikoliv situace, zda je přístřeší bytovou náhradou, kterou má na mysli Namítá, že uvedené ustanovení je novým ustanovením, včleněným do v souvislosti s novou úpravou zániku nájmu výpovědí pronajímatele, a že výklad zahrnující přístřeší mezi bytové náhrady jde nad rámec zákona a je v rozporu s výslovným zněním ustanovení , definujícím bytové náhrady. Dovolatel nezpochybňuje svou povinnost zajistit žalobcům přístřeší, nicméně je toho názoru, že závazek je zajistit nemusí být obsažen ve výpovědi z nájmu bytu. Poukazuje dále na to, že  postup odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiných, než v něm uvedených důvodů, není v souladu s principem předvídatelnosti soudního rozhodnutí, a že tím byl zbaven možnosti přezkumu v rámci řádných opravných prostředků. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci v dovolacím vyjádření namítli, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, neboť právní názor, že přístřeší je bytovou náhradou, byl opakovaně vyjádřen v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Ztotožnili se s právním názorem odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním názoru, že výpověď pronajímatele (žalobce) z nájmu bytu daná z důvodu podle je neplatná, neboť neobsahuje všechny náležitosti stanovené v , jmenovitě závazek pronajímatele zajistit nájemci (žalobcům) bytovou náhradu ve formě přístřeší; dovolatel v dovolání správnost uvedeného právního názoru zpochybnil.

Dovolací soud je toho názoru, že pro řešení této otázky lze napadenému rozhodnutí přiznat zásadní právní význam. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání  - pro řešení uvedené otázky přípustným - podle

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a (uvedené vady nebyly v dovolání uplatněny a z obsahu spisu nevyplynuly), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

V dané věci dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle , jehož naplnění spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepředvídatelné, neboť je založeno na jiném právním závěru, než rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž mu byla odňata možnost jeho přezkumu v rámci řádných opravných prostředků.

Dovolací soud je toho názoru, že napadený rozsudek namítanou vadou netrpí. Jak vyplývá z obsahu spisu (z protokolu o jednání před soudem prvního stupně, konaného dne 26. 9. 2006 – č.l. 20), vznesl právní zástupce žalobců námitku neplatnosti Výpovědi z důvodu, že neobsahuje závazek žalovaného zajistit žalobcům bytovou náhradu, za niž lze považovat i přístřeší; žalovanému tak byla dána  možnost se k namítanému důvodu neplatnosti vyjádřit a skutkově i právně argumentovat, což také i učinil (viz č.l. 20). Nelze tedy hovořit o nepředvídatelnosti, resp. překvapivosti napadeného rozhodnutí.

Protože jiné vady dle   namítány nebyly a jejich existence se nepodává z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud posouzením napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle

O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde obecně tehdy,  jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 711 odst. 1 obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve smyslu § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas.

Podle § 711 odst. 3 obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.

Výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele musí splňovat jednak náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák., jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu § 34 a násl. obč. zák.; jinak je neplatná.

Právní názor, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu vyjádřil Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 17. 7. 1997, sp.zn. , uveřejněném pod č. 60 v časopise Soudní judikatura 8/1997, a přihlásil se k němu i v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. jeho rozsudek ze dne 27. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněný pod č. 68 v časopise Soudní judikatura 6/2000, rozsudek ze dne 29. 3. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod C 381 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozsudek ze dne 18. 12. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a usnesení ze dne   27. 5. 2005, sp.zn. ).

Dovolací soud uvedený právní názor sdílí i v projednávané věci, tj. i po účinnosti ; za daného právního stavu, kdy je upravena možnost ukončení nájmu bytu jednostranným úkonem pronajímatele (výpovědí) bez přivolení soudu, je nepochybně v zájmu právní jistoty obou účastníků nájemního vztahu, aby forma bytové náhrady, na niž má  nájemce ze zákona nárok, byla ve výpovědi výslovně vyjádřena. Tomu ostatně také odpovídá i systematické zařazení právní úpravy náležitostí výpovědi pronajímatele v rámci ustanovení , pojednávajícího o výpovědi pronajímatele bez přivolení soudu, a to u výpovědních důvodů podle , b), c) a d), tj. právě u těch výpovědních důvodů, u nichž je primární, zákonnou formou bytové náhrady právě přístřeší (srov. větu první ). Názor, že závazek pronajímatele zajistit přístřeší nemusí být ve výpovědi pronajímatele obsažen, by ve svých důsledcích vedl k tomu, že by se požadavek, vyjádřený v ustanovení , věty druhé, in fine , stal obsolentním.

Neuvede-li proto pronajímatel ve výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle obč. zák., že se zavazuje zajistit vypovídanému nájemci přístřeší, je výpověď z nájmu bytu neplatná podle pro rozpor se zákonem (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle ). Lze uzavřít, že dovolací důvod podle nebyl použit opodstatněně.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím dovolacího důvodu podle nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání – bez nařízení jednání ( ) – jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 142 odst. 1 a zavázal žalovaného, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.900,- Kč ( , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 11.  března 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, Csc., v. r.

předsedkyně senátu