Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2513/2012

26

Cdo 2513/2012

ROZSUDEK

L. S.,

zastoupeného Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 32, proti žalovaným

1)

J. Č.,

a

2) J. K.

, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2010, č. j. -119, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2010, č. j. -119, a rozsudek Okresního soudu v Kladně 4. prosince 2008, č. j. -77,

se

zrušují

a

věc

se vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2008, č.j. -77, zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. a) a d) obč.zák. ze dne 10. 1. 2007, kterou dali původní žalovaní žalobci (též jen „Výpověď“), je neplatná, dále rozhodl o nákladech řízení.

Na základě provedeného dokazování vzal za prokázáno, že Z. a J. A. jako pronajímatelé a právní předchůdci žalovaných dali žalobci jako nájemci výpověď z nájmu bytu sestávajícího z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství nacházejícího se v domě č.p. 142 v Ř. (dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), a to podle ustanovení a d) ve znění po novele provedené (dále jen „ “) z důvodu, že žalobce i přes písemnou výstrahu pokračuje v hrubém porušování dobrých mravů v domě (opakovaně znečistil vstupní dveře, poplival dveře, podlahu i schody a vyvolal konflikt s dalším nájemcem panem Štětkou) a že do bytu dochází jen občas, nebydlí v něm a používá jej pouze k uskladnění věcí, že žalobce se skutečně vytýkaného jednání dopouštěl a v bytě nebydlí (nikoliv však z důvodu péče o svou nemocnou matku, která využívá pečovatelských služeb). Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že Výpověď má potřebné náležitosti (jsou v ní uvedeny výpovědní důvody, výpovědní lhůta i poučení o možnosti podat žalobu na určení neplatnosti Výpovědi), že byla žalobci řádně doručena, že s ohledem druh výpovědních důvodů žalobci zásadně bytová náhrada nenáleží, a že uplatněné výpovědní důvody byly naplněny. Žalobu proto zamítl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 3. 2010, č.j. -119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve svém rozhodnutí se ztotožnil skutkovými i právním závěry soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , aniž blíže označil dovolací důvod. Uvádí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť spočívá na nesprávném posouzení platnosti Výpovědi. Je toho názoru, že je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, neboť neobsahuje žádnou zmínku o závazku pronajímatelů zajistit mu přístřeší. Konstatuje, že podle judikatury je přístřeší bytovou náhradou svého druhu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp.zn. a dále např. ze dne 28. 5. 2008, sp.zn. ) a že jednou z podmínek platnosti výpovědi z nájmu bytu podle , b), c) či d) je to, že je v ní výslovně uveden závazek pronajímatele zajistit nájemci přístřeší (odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp.zn. , a ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. ). Poukazuje na to, že bylo povinností soudů obou stupňů přezkoumat formální správnost Výpovědi, aniž by měl v tomto ohledu povinnost tvrzení či povinnost důkazní. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena „Vrchnímu soudu v Praze“ k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. března 2010, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání v souladu s čl. II. bodem 7 projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ ”).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení právní otázky, zda je výpověď z nájmu bytu absolutně neplatná, neobsahuje-li závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu (přístřeší). Uvedená otázka je totiž soudy rozhodována rozdílně, byť již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení uvedené otázky – přípustným podle

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta ( ), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.

Výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele musí splňovat jednak náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák., jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu § 34 a násl. obč. zák.; jinak je neplatná.

Právní názor, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu vyjádřil Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 17. 7. 1997, sp.zn. , uveřejněném pod č. 60 v časopise Soudní judikatura 8/1997, a přihlásil se k němu i v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. jeho rozsudek z 27. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněný pod č. 68 v časopise Soudní judikatura 6/2000, rozsudek z 29. 3. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod C 381 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozsudek z 18. 12. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a usnesení z 27. 5. 2005, sp.zn. ).

V rozsudku ze dne 13. srpna 2008, sp.zn. , uveřejněném pod č. 75 v sešitě č. 7 z roku 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že výpověď z nájmu bytu podle je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Tím spíše, avšak zde pro rozpor se zákonem (s ustanovením obč. zák.), je neplatná výpověď z nájmu bytu, která vůbec (a to v rozporu s citovaným ustanovením) neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, v daném případě ve formě přístřeší (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 11. 3. 2009, sp.zn. , /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 11. 6. 2009, sp.zn. ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle , a dále např. rozhodnutí z 26. 1. 2011, sp.zn. třeba podotknout, že uvedený závěr se uplatní ohledně výpovědi z nájmu bytu podané v době od 31. 3. 2006 do 31. 10. 2011, neboť po účinnosti již nevyžaduje, aby ve výpovědi z nájmu bytu byl obsažen rovněž závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.

Dovolatel sice uplatnil námitku neplatnosti Výpovědi až v dovolacím řízení, nejedná se však o novou skutečnost ve smyslu , neboť v řízení již vyšla najevo jinak (vyplývá z obsahu spisu, a to konkrétně z Výpovědi, jež byla provedena k důkazu) – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 8. 2009, sp.zn. , publikovaný pod číslem 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež k obdobnému závěru dospěl při výkladu ustanovení ). K důvodům absolutní neplatnosti právního úkonu, jež jsou z něj bez dalšího patrny (jak tomu bylo v projednávané věci, kdy v textu Výpovědi zcela chyběl závazek pronajímatele zajistit nájemci přístřeší), pak soud přihlíží z úřední povinnosti, aniž by bylo třeba, aby byly tvrzeny některým z účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 5. 2011, sp.zn. ).

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil ( část věty za středníkem ). Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2013

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu