Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 112/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 18.8.2004, který žalobkyně převzala dne 3.1.2005, jí žalovaná (do 19. července 2007 pod obchodním jménem L. F. spol. s r.o.) sdělila, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala žalovaná v tom, že na základě organizačních změn platných od 1.9.2004 se ruší i žalobkyní „doposud vykonávané místo“, a že žalobkyně odmítla „nabízenou funkci pracovnice skladu, která odpovídá jejímu vzdělání a dosavadní praxi“.

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že výpověď daná „listinou sepsanou dne 18.8.2004 a doručenou dne 3.1.2005, je neplatná“. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9.4.2003 jí byly přiznány „mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany I. stupně“ a dne 7.5.2003 jí byla přiznána změněná pracovní schopnost. Žalovaná ji ale nenabídla žádnou práci, kterou „by mohla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zastávat“. Uzavřela sice dne 23.5.2005 pracovní poměr s D. M. a.s. L., avšak tato práce neodpovídá její kvalifikaci a „neví, zda ji bude zvládat s ohledem na svůj zdravotní stav“.

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 7.6.2006 č.j. -71 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8.520,- Kč „k rukám právního zástupce žalované JUDr. P. S.“. Ve věci samé dospěl k závěru, že „z důvodu zavedení nového řídícího systému došlo ke změně postupu zadávání objednávek, což bylo hlavní náplní práce žalobkyně“, některé činnosti pak byly prováděny externí firmou, a místo žalobkyně proto bylo na základě těchto organizačních změn zrušeno. Skutečnost, že žalovaná nezajistila žalobkyni jako osobě se změněnou pracovní schopností nové vhodné zaměstnání, nemá vliv na platnost výpovědi, a jestliže „se žalobkyně po uplynutí výpovědní doby přihlásila jako uchazečka o zaměstnání na Ú. p. a následně uzavřela nový pracovní poměr“, když navíc „v mezidobí od žalované přijala odstupné, které jí bylo vyplaceno právě v důsledku skončení pracovního poměru dle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce“, pak toto chování žalobkyně – podle názoru soudu prvního stupně – nasvědčuje tomu, že „výpověď přijala svobodně a že rovněž uznala výpovědní důvod ve výpovědi uvedený“. Tvrzení žalobkyně, že dne 3.1.2005 byla k podpisu výpovědi ze dne 18.8.2004 donucena, nebylo v řízení žádným důkazem prokázáno.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.12.2006 č.j. -88 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.332,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že „nesplnění povinnosti podle ustanovení § 47 odst. 2 zák. práce nemá samo o sobě vliv na platnost úkonu, kterým byl skončen pracovní poměr“, a že tedy „v řízení o neplatnost výpovědi je dokazování týkající se splnění povinnosti zajistit nové vhodné zaměstnání nadbytečné“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi podle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce je rovněž splnění tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 zák. práce, a že „bez splnění této podmínky je výpověď neplatná a soud k této neplatnosti na návrh musí přihlédnout“. Žalovaná jí však nabízela místo skladnice, které pro ni „bylo nevhodné“, ale soudy obou stupňů se touto otázkou vhodnosti nabídnuté práce z hlediska zdravotního stavu nezabývaly. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání podle ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolání může být podle ustanovení ) - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce (tj. pouze tehdy, jde-li o řešení právních otázek). Dovolání v tomto případě (má-li dovolatel zato, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze proto podat především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]; z důvodu uvedeného v ustanovení je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Dovolací důvod podle ustanovení totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolací důvod podle ustanovení způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní význam, a tedy ani pro posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení proto nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.6.2004, sp. zn. , uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v posouzení otázky splnění tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce, a to zejména z hlediska jejího zdravotního stavu. Její názor, že „bez splnění této podmínky je výpověď neplatná“, nelze sdílet.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že předmětem řízení je výpověď z pracovního poměru sepsaná dne 18.8.2004, kterou žalobkyně převzala dne 3.1.2005 (srov. , ) - podle , , ve znění účinném do 30.4.2005 tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen zák. práce

Ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce upravuje tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele, který může dát zaměstnanci výpověď, jen jestliže zaměstnanec není ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci. Z uvedeného ustanovení však nevyplývá povinnost zaměstnavatele vytvářet pro zaměstnance, který se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, nové pracovní příležitosti, aby mohl učinit nabídku ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 písm. b) zák. práce; stejně tak není smyslem uvedeného ustanovení, aby zaměstnavatel nabízel práci, o níž je zřejmé, že i na nabízeném místě bude zaměstnanec nadbytečný. Jestliže však zaměstnavatel nemá žádnou pro zaměstnance vhodnou práci, nemá možnost jej dále zaměstnávat (v tomto smyslu nemá pro zaměstnance volné pracovní místo) a je tudíž splněna podmínka platné výpovědi podle ustanovení § 46 odst. 2 písm. a) zák. práce (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2002 sp. zn. ). V posuzovaném případě odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – z uvedeného názoru důsledně vycházel, a dovolací soud nemá důvod k jeho změně.

Žalobkyně v dovolání rovněž namítá, že soudy obou stupňů neprovedly navržené důkazy ohledně jejího zdravotního stavu, „aby bylo prokázáno, že nabídnuté místo skladnice pro ni bylo nevhodné“. Nehledě k tomu, že provedení důkazů v uvedeném směru by s ohledem na shora uvedené nemohlo mít na posouzení věci vliv, tyto námitky žalobkyně nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolací důvod podle ustanovení , a protože ani tvrzené vady řízení podle ustanovení nejsou bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy, nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. března 2009

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu