Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 864/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného zrušil usnesení z 15.3.2006, č.j. -5, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, a řízení zastavil. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil zjištěním, že předmětný výkon byl nařízen k návrhu oprávněného z 24.2.2006, zatímco v jiném řízení u tohoto soudu (pod sp.zn. ) byla k návrhu další oprávněné (A. P. P., k.s.) ze 16.6.2005 usnesením z 24.6.2005, pravomocně v prvém stupni 30.8. téhož roku, nařízena proti témuž povinnému exekuce, jejímž provedením byl pověřen JUDr. J. P., který dne 26.7.2005, tedy před zahájením předmětného řízení o soudním výkonu rozhodnutí, vydal exekuční příkaz č.j. 071 EX 1062/05-6/Ku, k provedení exekuce prodejem týchž nemovitostí povinného.

V dovolání oprávněný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); neztotožňuje se z názorem odvolacího soudu, který podle jeho názoru „dovodil, že nejde o dva různé způsoby výkonu rozhodnutí, jež vedle sebe obstojí, na něž nedopadá ust. …“. Oprávněný se naopak domnívá, že „souběh těchto dvou exekučních řízení není řešen citovaným , přičemž tento svůj názor opírá o zmiňované usnesení Nejvyššího soudu z 21.7.2004, sp. zn. “.

Dovolání (přípustné podle ustanovení písm a/ ) není důvodné.

Oprávněný především argumentuje nelogicky, vnitřně rozporně, jestliže se na jedné straně „neztotožňuje s názorem odvolacího soudu …“, a jestliže na straně druhé se v témže odstavci dovolání přihlašuje k rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21.7.2004, sp. zn. , publikovanému ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2006 pod poř. č. 2. Krajský soud totiž – právě proto, že vycházel z onoho judikátu – nezastával v minulosti (a nezřídka i nyní) běžně uplatňovaný, a ovšem nesprávný názor, že v pořadí druhé vykonávací řízení (v předmětné věci vedené podle ) by mělo být pro dříve vydaný exekuční příkaz podle ustanovení přerušeno, nýbrž naopak – správně – dovodil, že takovéto vykonávací řízení zahájené teprve po vydání exekučního příkazu (a v daném případě i po právní moci usnesení o nařízení exekuce prováděné podle soudním exekutorem) je třeba – protože nelze vést více vykonávacích či exekučních řízení prodejem téže nemovitosti – zastavit.

V ostatním dovolací soud odkazuje na závěry soudu odvolacího.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že povinnému, jenž by ve smyslu výše uvedených ustanovení měl právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu