Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5307/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky  rozhodl  v  senátě  složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Moniky Vackové  v právní věci žalobce L. M., zastoupeného JUDr. M.S., advokátem, proti žalované Š. M., zastoupené JUDr. V. M.,  advokátem,  o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené  u  Městského  soudu v Brně pod sp. zn. ,  o  dovolání žalobce  proti  rozsudku Krajského soudu  v Brně ze dne 26. července 2007, čj. -97, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský  soud  v Brně v záhlaví označeným  rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v  Brně  ze  dne  24. října  2005,  čj.   -65,  jímž  byla  zamítnuta   žaloba o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech  řízení  (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl, neboť ujednání o smluvní pokutě je v účastníky uzavřené smlouvě o spolupráci podle jeho názoru pro neurčitost neplatné; to má ten důsledek, že z neplatného právního úkonu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení (dále též jen „ “). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud řešil otázku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, jakož i ustanovení o možnosti odstoupení od smlouvy v návaznosti na podstatné porušení smluvní povinnosti v rozporu s hmotným právem. Dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu  a navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem  přípustnosti  dovolání  podle   ustanovení   , o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. ].

V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli                       o zaplacení smluvní pokuty ze smlouvy o spolupráci uzavřené podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto  ve věci samé o peněžitém  plnění  ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, tedy  o plnění  nepřevyšujícím 50 000 Kč. Jedná  se  tudíž  ve  smyslu   o věc, u níž není dovolání přípustné.

Je třeba uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první, ), usnesením odmítl pro nepřípustnost [ věta první a ].

Na   tomto   závěru  nemůže  nic  změnit  ani  nesprávné  poučení   odvolacího   soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání  je přípustné, přípustnost  dovolání nezakládá.  Podle již citovaného lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud  to  zákon  připouští;  jestliže   tedy   možnost   podat   dovolání   není  v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Miroslav  Gallus

předseda senátu