Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2303/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému L. K., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 58.299,- Kč s přísl. a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 350.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2007, č. j. -78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se dvěma žalobami ze dnů 30. 7. 2002 a 27. 5. 2004 domáhala uložení povinnosti žalovanému uhradit jí celkovou částku 58.299,- Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo na straně žalovaného vzniknout tím, že od července roku 2000 do května roku 2004 (dále též „rozhodné období“) bydlel v bytě (dále též „byt A“), který mu zajistila žalobkyně, aniž by ji za to cokoliv zaplatil, přestože k předmětnému bytu byla žalobkyní poskytnuta dne 16. 2. 2000 pronajímateli a vlastníku bytu (resp. domu, v němž se byt „A“ nachází) městu Ž. n. S. bezúročná půjčka ve výši 120.210,- Kč jako tzv. „předplacené nájemné“, která měla být dlužníkem splácena formou započtení proti splatnému nájemnému.

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 23. 1. 2006, č. j. -46, rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 27.486,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 1. 8. 2002 do zaplacení, částku 30.813,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 27. 5. 2004 do zaplacení a náklady řízení ve výši 40.370,- Kč, to vše do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok I.). Soud prvního stupně rovněž rozhodl o zamítnutí žaloby ohledně dalšího úroku z prodlení (výrok II.) a vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení částky 350.000,- Kč (výrok III.), neboť v případě vzájemného návrhu byla prokázána platně uzavřená dohoda účastníků o vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu (vztahujícímu se k bytu „B“, jež účastníci před rozhodným obdobím společně jako členové družstva užívali) ve stavebním bytovém družstvu (nikoliv tržní hodnoty podílu) v rámci celkového vypořádání společného jmění účastníků. Ze stejného důvodu pak bylo rovněž rozhodnuto o plnění žalovaného ve výši 58.299,- Kč s přísl. (výrok I.), neboť o vzniku bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. nebylo pro užívání bytu „A“, u nějž bylo nájemné „předplaceno“ žalobkyní, v rozhodném období žalovaným ani žádných pochyb.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č. j. -78, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v rozhodné době byl žalovaný nájemcem bytu „A“, přičemž k zaplacení nájemného za toto období byla použita ze žalobkyní „předplaceného nájemného“ ve výši 120.210,- Kč celkem částka 58.299,- Kč. Bývalí manželé (účastníci řízení) přitom uzavřeli po rozvodu manželství dohodu o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jejíž součástí bylo i vypořádání členského podílu (členských práv a povinností) ve stavebním bytovém družstvu, vztahujícího se k bytu „B“, jehož výlučnou nájemkyní a členkou družstva se stala žalobkyně, která získala po vypořádání i zůstatkovou hodnotu členského podílu, která činila 38.926,- Kč, přičemž členský podíl byl dle svobodné vůle účastníků vypořádán v zůstatkové (nikoliv tržní) hodnotě. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením, když žalovaný namítal pouze skutečnost, že mezi ním a žalobkyní nedošlo k vypořádání tržní hodnoty členských práv a povinností vztahujících se k družstevnímu bytu „B“. Takovou námitku označil odvolací soud za nedůvodnou, neboť tato práva byla vypořádána platnou dohodou o vypořádání BSM (bezpodílové spoluvlastnictví manželů) s tím, že se účastníci dle jejich svobodné vůle dohodli na vypořádání zůstatkové a nikoliv tržní hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, a vzájemný návrh žalovaného odmítl. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v žalobkyní požadované výši ve smyslu § 451 a násl. obč. zák., které je povinen žalobkyni vydat.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které opírá o ust. , odst. 3 a , neboť soudy obou stupňů řešily danou věc v rozporu s hmotným právem a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V dovolání argumentuje tím, že mezi ním a žalobkyní došlo před uzavřením dohody o vypořádání BSM k ústní dohodě, že předplacené nájemné bude kompenzací za družstevní byt, který připadl po rozvodu manželství žalobkyni. S vědomím, že žalobkyně dodrží slib potom podepsal písemnou dohodu o vypořádání BSM. Uvádí, že tržní hodnota členského podílu v bytovém družstvu nebyla vypořádána a na základě toho podal svůj protinávrh. Dále rozvádí argumentaci pro případ, že by nedošlo k vypořádání hodnoty členského podílu ve lhůtě tří let od zániku manželství s poukazem na §, 149 odst. 4 a 705 odst. 2 obč. zák. Domnívá se, že soudy obou stupňů pochybily, když vyšly ze skutečnosti, že členský podíl byl vypořádán v rámci společného jmění manželů (případně BSM), a neodlišily zůstatkovou hodnotu členského podílu od hodnoty tržní.

Nejvyšší soud, poté co zjistil, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, kterou žalovaný dovozoval z ust. a jako dovolací důvod uváděl ust. , jímž by se soud zabýval v případě přípustnosti dovolání.

Dovolání však přípustné není.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle nebo b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání lze posuzovat podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu, tedy takovou, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li soudy právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují. Nejvyšší soud je přitom vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn do něj jakkoli zasahovat.

Žalovaný ve svém dovolání uvádí pouze skutková tvrzení vztahující se k uzavření údajné ústní dohody mezi účastníky a nevypořádání členského podílu v bytovém družstvu mezi nimi, žádnou právní otázku konkrétně nevymezuje a přípustnost dovolání opírá o argument, že soudy obou stupňů řešily věc v rozporu s hmotným právem. Při přípustnosti dovolání podle se ovšem předpokládá, že dovolatel vymezí konkrétní právní otázku, na kterou by měl dovolací soud zareagovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit 1, ročník 2005, usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. , implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). To se v tomto případě nestalo a nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením Dovolací soud neshledal v rozhodnutích soudů první a druhé instance žádné pochybení, které by bylo v rozporu s hmotným právem, jak uvádí žalovaný.

Dovolatel tedy sám přesně neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody, neshledal v jejich vylíčení otázku, která by měla po právní stránce zásadní význam ve smyslu , odst. 3

Navíc je nutné zdůraznit, že soudy obou stupňů dospěly po provedeném dokazování k jednoznačnému závěru, že předmětem dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, platně uzavřené mezi účastníky, byla též členská práva a povinnosti ve stavebním bytovém družstvu vztahující se k bytu „B“ ve výši zůstatkové hodnoty (38.926,- Kč), nikoliv tedy ve výši tržní hodnoty, s tím, že danou dohodou byly vypořádány veškeré vzájemné nároky účastníků vyplývající z jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví, a proto nemůže být přiléhavou námitka žalovaného, dle které nebyl členský podíl v bytovém družstvu vypořádán v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a soudy obou stupňů nerozlišily zůstatkovou a tržní hodnotu členského podílu, když soudy obě zmíněné hodnoty důsledně rozlišily a dovodily, že účastníci zvolili pro vypořádání jejich vzájemných práv právě hodnotu zůstatkovou, přičemž tomuto závěru nelze v rovině posuzování přípustnosti dovolání dle ničeho vytknout.

Z těchto důvodů bylo dovolání žalovaného dle , věty první, a odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. , věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení a žalobkyni žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2009

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu