Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 981/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Z. Č., zastoupeného advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Š.F. s. r. o., proti žalované Č. p. a. s., o zaplacení 101.978,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2006, č.j. -60, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2006, č. j. -60, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 1. 2006, č. j. -33, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 101.978,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly shodně ze skutkového zjištění, že žalobce, který dne 14. 9. 1999 s žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla Škoda, ve vlastnictví leasingové společnosti Š.F. s. r. o, byl po dobu trvání pojištění nájemcem uvedeného vozidla na základě leasingové smlouvy ze dne 1. 7. 1999, přičemž smluvní vztah z leasingu byl předčasně ukončen dne 6. 12. 2000 z důvodu odkoupení vozidla třetí osobou. Odvolací soud neshledal důvodným nárok žalobce na pojistné plnění za škodu, jež vznikla na pojištěném vozidle dne 27. 1. 2000 v důsledku jeho poškození a odcizení neznámým pachatelem, a to s poukazem na ustanovení § 797 odst. 1 a 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 3. 2000, neboť při absenci rozdílné úpravy práva na pojistné plnění je pojištěným, tj. tím, kdo má právo na pojistné plnění z pojistné události nastalé v době trvání leasingového vztahu, nikoliv žalobce, nýbrž leasingová společnost Š.F. s. r. o. K námitkám žalobce odvolací soud uvedl, že okolnost, že v době uplatnění nároku na pojistné plnění byl leasingový vztah žalobce s touto společností ukončen, jakož i okolnost, že žalobce svým jednostranným úkonem ve vztahu k pojišťovně vinkuloval pojistné plnění nad částku 10.000,- Kč ve prospěch leasingové společnosti, aktivní věcnou legitimaci žalobce v tomto řízení nezakládá. Ani samotný souhlas leasingové společnosti s uvolněním pojistného plnění ve prospěch žalobce ze dne 4. 4. 2000, nemohl založit právní titul žalobce na pojistné plnění.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ]. Popisuje především průběh předchozího řízení a rekapituluje obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, přičemž nesouhlasí se závěrem, že není ve sporu aktivně legitimován. Namítá, že „pokud by bylo přistoupeno na právní názor vyslovený odvolacím soudem, že žalobce není aktivně legitimován ve sporu, nastala by naprosto paradoxní situace v tom, že pojistná událost, ke které došlo dne 24. 10. 2000 na vozidle leasingové společnosti, by z hlediska pojistného plnění z pojistné smlouvy ze dne 14. 9. 1999 náleželo jinému subjektu než pojištěnému, když povinnost vinkulace v současné době neexistuje“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry soudů obou stupňů o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce v řízení. Poukazuje také na to, že dovolání není přípustné, neboť dovolací námitky žalobce spočívající v konstatování nesouhlasu se závěry soudů obou stupňů nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle Proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody ( ), neshledal ve vymezení dovolacího důvodu otázku, která by měla po právní stránce zásadní význam ve smyslu , odst. 3 Rozhodnutí odvolacího soudu totiž shodně se soudem prvního stupně spočívá na závěru, že nebylo-li v pojistné smlouvě (či v pojistných podmínkách) sjednáno právo na plnění pro žalobce jako pronajímatele vozidla, je podle , 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 3. 2000, pojištěnou osobou leasingová společnost jako vlastník vozu, nikoliv žalobce. Dovolání sice vznáší obecnou námitku proti řešení otázky nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, ve své podstatě však pouze rekapituluje průběh předchozího řízení a argumentuje jen poukazem na faktické důsledky napadeného rozhodnutí, aniž by vyložilo, v čem je uvedený právní závěr (plynoucí ostatně z výslovné dikce zákona) při popsaném skutkovém stavu (jeho správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu) nesprávný. Nejde tedy o otázku právní (výklad použité právní normy), tím spíše pak ani o takovou otázku řešení právního problému, která by měla tzv. judikatorní přesah, tj. dopad do rozhodovací praxe soudů vůbec.

Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu a odst. 3 , je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první , a , neboť žalobce ani vedlejší účastník nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu