Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5154/2008

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY

20 Cdo 5154/2008

U S N E S E N Í

CDV–2, LTD.

, se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 5, E. Peškové 15, proti povinnému

S. K.

, pro 4 082 374,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 20. 6. 2005, č. j. -67, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 2. 5. 2005, č. j. -60, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce a pověření označeného soudního exekutora jejím provedením. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v závěru, že oprávněná – přes výzvu soudu – způsobem předepsaným ustanovením § 36 odst. 4 exekučního řádu (dále též jen „ex.ř.“) neprokázala přechod povinnosti z žalovaného (dlužníka) S. K., narozeného X. zemřelého 29. 9. 2001 (tedy přede dnem zahájení exekučního řízení /24. 1. 2005/) na jeho otce S. K., jejž v návrhu na nařízení exekuce označila jako povinného; řízení o dědictví po žalovaném S. K. ml., zavázaném titulem k zaplacení vymáhané částky s příslušenstvím, ke dni vydání rozhodnutí exekučního soudu prvního stupně ani soudu odvolacího skončeno nebylo.

V dovolání (zásadní právní význam přisuzuje otázce, „zda lze zamítnout návrh na nařízení exekuce jen proto, že oprávněný neprokázal přechod práva na povinného, když předmětné dědické řízení nebylo ještě skončeno, navíc za situace, kdy oprávněný je nucen podat předmětný návrh z důvodu zachování promlčecí lhůty) oprávněná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), spatřuje v právním závěru o nedoložení přechodu povinnosti ( ex. řádu) způsobem předepsaným ustanovením ex. řádu, k němuž odvolací soud dospěl, ačkoli mu bylo známo, že pro dosud neskončené řízení o dědictví takový průkaz v možnostech oprávněné není. Vadu podle pak dovolatelka vidí v okolnosti, že soud prvního stupně „nevyčkal vydání rozhodnutí v dědickém řízení, z něhož vyplyne, na koho přešla povinnost z exekučního titulu, a neposkytl oprávněné přiměřenou dodatečnou lhůtu k předložení y, jíž se přechod povinnosti prokáže“. Vadu řízení – stejně jako v odvolání – oprávněná spatřuje i v tom, že „neznámému (eventuálnímu) dědici žalovaného nebyl v exekučním řízení ustanoven opatrovník, což by bylo v souladu s příslušnými procesními předpisy, a což by zároveň umožnilo zachování práv oprávněného“.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není, jelikož táž právní otázka, jíž dovolatelka připisuje zásadní právní význam, již byla vyřešena rozhodnutím Nejvyššího soudu z 26. 1. 2006, sp. zn. , ve věci vedené (tehdy pod sp. zn. ) k návrhu téže oprávněné, pro tutéž pohledávku (4 082 374,- Kč s příslušenstvím) na základě téhož exekučního titulu (platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni z 11. 5. 1995, sp. zn. , pravomocného a vykonatelného 2. 6. 1995).

Předmětem dovolacího přezkumu tehdy byl především právní závěr odvolacího soudu (obdobný jako v řízení nynějším, vedeném proti „předpokládanému“ dědici), že na průkazu přechodu (převodu) povinnosti ve smyslu ex. řádu způsobem předepsaným jeho ustanovením je třeba v případě univerzální sukcese ( ve spojení s ustanovením ) trvat i tehdy, kdy řízení o dědictví po původním povinném není v době rozhodování soudu o nařízení exekuce skončeno, a kdy oprávněný proto ve snaze předejít případnému promlčení výkonu (exekuce) navrhuje nařízení exekuce proti státu s odůvodněním, že „vzhledem k předpokládané hodnotě aktiv a pasiv dědictví není vyloučeno, že všichni dědicové dědictví odmítnou a to tak připadne státu, který se pak stane osobou odpovědnou za zůstavitelovy závazky, a to k datu jeho smrti“.

Nedůvodnost dovolání tehdy Nejvyšší soud dovodil především z toho, že oprávněná pomíjí základní požadavek kladený exekučním řádem, že totiž k tomu, aby mohla být exekuce provedena proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, je třeba (již nastalý, tedy perfektní) přechod povinnosti nejen prokázat (§ 36 odst. 3 ex. řádu), ale – logicky

–

především tvrdit ( ve spojení s ex. řádu). Oprávněná však v předmětném řízení v dovolání (ani v odvolání) takovýto perfektní přechod povinnosti ze žalovaného v nalézacím řízení na osobu, proti níž podala návrh na nařízení exekuce, nikdy v průběhu exekučního řízení netvrdila, pouze v návrhu, jejž ostatně sama označila (stejně jako v nynějším řízení sp. zn. ) jako podaný „z opatrnosti za účelem zachování svého nároku“ (z hlediska ustanovení a obchodního zákoníku, upravujících promlčení), jen vyslovila domněnku, podle níž o Františku Kolaříkovi st. „lze předpokládat, že nabude dědictví po dlužníkovi a že tedy je osobou odpovědnou za jeho závazky“.

Jestliže ovšem přechod povinnosti oprávněná netvrdila, uvádí se v uvedeném judikátu, lze tím méně dovodit, že jej (navíc kvalifikovaným způsobem předepsaným ustanovením § 36 odst. 4 ex. řádu) prokázala, jak to vyžaduje ustanovení § 36 odst. 3 ex. řádu. Oprávněná ostatně v dovolání splnění svého „důkazního břemene“ či – přesněji řečeno – splnění své povinnosti přechod závazku kvalifikovaně doložit, ani nenamítá; v dovolání (i v odvolání) pouze vysvětluje, proč této své povinnosti nedostála, resp. dostát nemohla;. již z tohoto důvodu, uzavřel Nejvyšší soud, nebylo možno dovolání považovat za opodstatněné.

Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud v dalších dovolacích řízeních týkajících se téže oprávněné a téže vymáhané pohledávky (sp. zn. , 1211/2005, 2365/2006, 2775/2006, 411/2006, 410/2006, 178/2006 a 663/2006).

Pokud pak jde o namítnutou vadu řízení podle , tou (kromě toho, že jde o dovolací důvod k založení přípustnosti dovolání podle , odst. 3 nezpůsobilý) řízení netrpí, jelikož „vyčkání“ vydání rozhodnutí v dědickém řízení žádné ustanovení exekučního ani exekučnímu soudu nepředepisuje. Námitka, že soud, „aby umožnil zachování práv oprávněného (a neporušil přitom příslušné procesní předpisy nepřipouštějící přerušení exekučního řízení) měl ustanovit neznámému (eventuálnímu) dědici“ opatrovníka, je (kromě řady dalších důvodů, jež je nadbytečné vysvětlovat

,

jelikož by šlo opět o dovolací důvod podle , k založení přípustnosti dovolání podle , odst. 3 nezpůsobilý)

nepřípadná již proto, že zná (kromě jiných případů v něm uvedených) ustanovení opatrovníka např. účastníku, jehož pobyt není znám, (nebo) který se nemůže nikoli jen na přechodnou dobu účastnit řízení apod., nikdy však účastníku, jenž – vůbec – znám není (sám dovolatel ho považuje za „neznámého, resp. eventuálního“ dědice).

Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. ex. řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu