Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1368/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 1.195.700,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému na její úkor dostalo plněním z důvodu, který odpadl.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. února 2005, č. j. -36, ve znění opravného usnesení ze dne 31. srpna 2005, č. j. -69, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1.195.700,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z částky 445.000,- Kč od 20. 2. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, č. j. -125, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2003, č. j. -149, byla žalobkyně v postavení žalované uznána povinnou zaplatit žalovanému v postavení žalobce částku 445.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 5. 11. 1997 do zaplacení a na nákladech řízení částku 56.500,- Kč. Soudy tak vyhověly žalobě o vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalobkyně v postavení žalované získat na úkor žalovaného v postavení žalobce plněním kupní ceny z neplatných kupních smluv; námitku promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení neshledaly soudy důvodnou. Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 14. 1. 2004 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 20. 5. 2004, č. j. -186, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl

o nákladech řízení. V mezidobí však žalovaný v postavení oprávněného podal návrh na soudní výkon rozhodnutí k vymožení částky 1.195.700,- Kč sestávající z jistiny ve výši 445.000,- Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 694.200,- Kč a nákladů řízení ve výši 56.500,- Kč

a žalobkyně v postavení povinné požadovanou částku před provedením exekuce uhradila. Usnesením z 23. 3. 2004 byla exekuce zastavena s odůvodněním, že rozhodnutí, které se stalo jejím podkladem, bylo zrušeno. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil,

že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil plněním z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.), a je povinen jí toto obohacení podle § 456 a § 458 obč. zák. vydat. Za právní důvod, který odpadl, přitom považoval soudní rozhodnutí, které bylo v důsledku podání mimořádného opravného prostředku zrušeno.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. února 2006, č. j. -96, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal správnými skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. Nepřisvědčil námitce žalovaného, že přijetím plnění od žalobkyně se bezdůvodně neobohatil, neboť plnění promlčeného dluhu není neoprávněné a nelze ho požadovat zpět. Konstatoval, že posuzovaný případ nelze poměřovat ustanovením § 455 obč. zák., neboť bylo prokázáno, že žalobkyně plnila žalovanému výlučně na základě pravomocného soudního rozhodnutí, kterým jí bylo přikázáno plnit. Neplnila tudíž dobrovolně, nýbrž podle titulu, který byl následně zrušen; právní důvod jejího plnění odpadl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je proto zásadně právně významné. Nadále prosazuje názor, že soudní rozhodnutí (nejde-li o rozsudek konstitutivní) není nikdy právním důvodem určitého plnění anebo závazku. Jím může být pouze důvod mající svůj původ v hmotném právu, tedy závazek z právního úkonu. Žalovaný připomíná, že „rozsudek je instrumentem práva procesního a hmotné právo nemůže jako právní důvod předjímat procesní rozhodnutí (procesní úkon)“. Pokud tudíž soudy posoudily požadované plnění jako plnění z bezdůvodného obohacení, je jejich rozhodnutí v rozporu s hmotným právem. Z uvedeného důvodu navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně  zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalovaným) za splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele advokátem (, a 4 ), se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. ). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Již v rozsudku ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. , Nejvyšší soud České republiky dovodil, že nárokuje-li vrácení plnění z titulu bezdůvodného obohacení ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem, závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv (tuto otázku soud řeší jako otázku předběžnou); zrušením rozhodnutí, podle něhož bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde taková povinnost neexistuje.

V posuzovaném případě sice povinnost žalobkyně vrátit žalovanému plnění (kupní cenu), které jí poskytl podle neplatných kupních smluv uzavřených 14. 2. a 12. 3. 2001, nezanikla (existuje), nicméně v řízení o vydání bezdůvodného obohacení zahájeného k návrhu žalovaného (tehdy v pozici žalobce) žalobkyně (tehdy v pozici žalované) vznesla důvodně námitku promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, takže došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo žalovaného přestalo být vznesením námitky promlčení u soudu vynutitelné (viz. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2004, č. j. -186). Jde již jen o tzv. naturální právo, kterému odpovídá naturální dluh. Přiznáním námitky promlčení zákon dlužníkovi zajišťuje potřebnou ochranu (tak jako tomu bylo i v posuzované věci); zda ji dlužník využije či nikoli, ponechává zákon v oblasti soukromého práva na jeho úvaze. Obecně sice platí, že dlužník nemůže s úspěchem požadovat po věřiteli zpět to, co mu plnil z titulu bezdůvodného obohacení (nejde o plnění indebite), toto plnění však předpokládá dobrovolnost (plnění z vůle dlužníka); nerozhodné je přitom pouze to, zda dlužník věděl

o nastalém promlčení či nikoli. Lze přisvědčit odvolacímu soudu i v tom, že v posuzovaném případě nešlo o situaci uvažovanou ustanovením § 455 odst. 1 obč. zák., podle něhož se

za bezdůvodné obohacení nepovažuje, bylo-li přijato plnění promlčeného dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy. Žalobkyně nesplnila žalovanému předmět plnění o své vůli (dobrovolně), nýbrž výhradně na základě pravomocného soudního rozhodnutí, které

jí plnit přikazovalo a které bylo posléze zrušeno. Zrušením rozhodnutí, podle něhož bylo plněno, tak došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat. Odvolací soud tudíž nepochybil při právní kvalifikaci žalobkyní uplatněného práva a výtka,

že jeho rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem, není opodstatněná.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle

věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu