Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1643/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha - západ usnesením ze dne 13. 1. 2006, č.j. -6, nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 9. 2003, č.j. -27, k vymožení povinnosti zdržet se jakéhokoli užívání pozemku st. p.č. 14/1 v k.ú. S. Ú. mimo chůze a jízdy z veřejné komunikace k domu na st. p.č. 326 v k.ú. S. Ú. a zpět podle smlouvy trhové ze dne 29. 5. 1947 a usnesení soudu č.d. 1223/47 v rozsahu vyznačeném na geometrickém (polohopisném) plánu ze dne 22. 7. 1947, zejména zdržet se chůze a jízdy vozidel po jiné části pozemku st. p.č. 14/1 v k.ú. S. Ú., než je zatížena věcným břemenem, a parkování vozidel, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 5.000,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) a povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 2.650,- Kč.

Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil „s tím, že náklady výkonu rozhodnutí je povinný povinen zaplatit k rukám JUDr. A. J., advokáta,“ a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil a v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl „ve všech jeho výrocích“ povinný – zastoupen advokátem – dovoláním (datovaným dnem 29. 12. 2006), v němž ohlásil všechny tři dovolací důvody podle ustanovení a 3 , aniž je blíže specifikoval, pouze ocitoval jejich zákonné vymezení a uvedl, že dovolání odůvodní do čtrnácti dnů. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání doplnil povinný prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne 12. 1. 2007, opraveným podáním ze dne 14. 1. 2007, jimiž namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyjádřil k tomu, že soud prvního stupně „uvozuje svůj výrok ... jako věc pro nezastupitelné jednání,“ zatímco odvolací soud jako „věc pro vynucení zdržet se užívání pozemků.“ Odvolací soud doplnil výrok o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí „o adresáta,“ avšak soudu prvního stupně jeho pochybení nevytkl. V prvoinstančním rozhodnutí není uveden ani odkaz na příslušné zákonné ustanovení, na jehož základě byl výkon rozhodnutí nařízen. Poukázal i na to, že exekuční titul neobsahuje lhůtu ke splnění povinnosti podle a před výrokem není označen jako rozsudek pro zmeškání. Odvolací soud neprovedl povinným navržené důkazy a vycházel pouze z nepodloženého tvrzení oprávněného. Povinný se proto cítí bezmocným a v tomto spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní právní význam, a konstatoval, že právní názor odvolacího soudu stran předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí je správný a v souladu s obecnou rozhodovací praxí. Navrhl, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, případně – pokud bude shledáno přípustným – jako zjevně bezdůvodné odmítnuto nebo jako nedůvodné zamítnuto.

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v , 3 , tj. proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů, samo o sobě nestačí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č. 31). Dovolací soud je důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, včetně jejich obsahového vymezení vázán ( , věta první, ); k vadám řízení uvedeným v , větě druhé, přihlédne – je-li dovolání přípustné – pouze za předpokladu, že dovolání nezůstalo blanketovým, tj. že z něj vyplývá rozsah napadení a důvody dovolání.

Podle , věty první, dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Podle , věty první, může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu – obsahující správné poučení o opravném prostředku – byl povinnému doručen 2. 11. 2006. Dovolání ze dne 29. 12. 2006 neobsahovalo důvody, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (dovolací důvody). Soudu prvního stupně bylo doručeno faxem 29. 12. 2006, jeho originál byl téhož dne podán u pošty P. 1 a soudu prvního stupně doručen 2. 1. 2007, tj. poslední den dvouměsíční prekluzívní lhůty podle , věty první, Povinný prostřednictvím svého právního zástupce doplnil dovolání o dovolací důvody podáním ze dne 12. 1. 2007 (téhož dne odevzdaným u pošty P. 1, opraveným podáním ze dne 14. 1. 2007 (téhož dne odevzdaným u téže pošty), soudu prvního stupně byla obě podání doručena 15. 1. 2007. Jak však již bylo uvedeno, poslední den lhůty, kdy bylo možno doplnit dovolání o důvody, z jakých se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bylo úterý 2. 1. 2007 ( , věta první, , věta první, , ).

Uplynutím lhůty podle , věty první, se původně odstranitelné vady dovolání staly neodstranitelnými. K podáním, jimiž dovolatel (z vlastní iniciativy) doplnil po uplynutí uvedené lhůty dovolání, nesmí dovolací soud přihlížet. Výzva soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2007, č.j. -25, doručená právnímu zástupci dovolatele dne 15. 1. 2007, aby dovolání, které neobsahuje všechny náležitosti, doplnil ( , ), byla po uplynutí uvedené lhůty bezpředmětnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud proto vadné a nepřípustné dovolání odmítl ( , , , ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen zaplatit náklady, které oprávněný vynaložil v dovolacím řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 625,- Kč ( , , , ., , , , věta první, ), paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 ) a daň z přidané hodnoty ve výši 176,- Kč, kterou je právní zástupce oprávněného povinen z odměny a náhrady odvést ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu