Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1782/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil v odvoláním napadeném výroku II. usnesení ze dne 20. 10. 2005, č. j. -259, jímž obvodní soud zamítl návrh povinné na úplné zastavení exekuce (nařízené usnesením ze dne 26. 4. 2002, č.j. -33). Odvolací soud uzavřel, že rozsudek, který je exekučním titulem, je formálně vykonatelný, takže zde není důvod pro zastavení exekuce ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ ,“ ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Rozsudek byl povinné doručen do vlastních rukou dne 18. 8. 1999. O jeho doručení svědčí i skutečnost, že povinná požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a takovéto odvolání i podala. Ze znaleckého posudku ani lékařských zpráv předložených povinnou nevyplývá, že by v době doručování nebyla způsobilá k právním úkonům v takovém rozsahu, že by převzetí rozhodnutí nebylo platným procesním úkonem s účinky doručení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v ustanovení oponuje závěru o formální vykonatelnosti exekučního titulu. Dovolatelka namítá, že „v době doručování rozsudků nalézacího řízení nebyla způsobilá k právním úkonům a tento úkon je ve smyslu ustanovení Obč.Zák. úkonem neplatným, neboť povinná jednala v duševní poruše, která byla přechodného rázu, nicméně činila ji k tomuto právnímu úkonu neschopnou.“ Od dubna 1998 trpí onemocněním, které „způsobuje vyloučení způsobilosti k právním úkonům,“ nemoc však byla „řádně specifikována“ teprve v roce 2003. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v tom, že „se řeší právní otázka, která ... v rozhodování dovolacího soudu řešena nebyla (v jejím případě se jedná o zcela novou chorobu) a řeší se ... právní otázka v rozporu s hmotným právem.“ Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

V projednávané věci je exekučním titulem, jehož vykonatelnost dovolatelka zpochybňuje, rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1999, č.j. -43. Z připojeného nalézacího spisu odvolací soud zjistil, že zásilku s rozsudkem převzala dne 18. 8. 1999 osobně povinná. Dne 13. 6. 2000 požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a rozsudek napadla odvoláním. Návrh na prominutí zmeškání lhůty Krajský obchodní soud v Praze zamítl usnesením ze dne 20. 10. 2000, č.j. -57, které k odvolání povinné Vrchní soud v Praze výrokem I. usnesení ze dne 29. 11 .2001, č.j. -69, potvrdil, a výrokem II. odvolání povinné proti rozsudku odmítl jako opožděně podané. Dovolání povinné směřující proti výroku I. usnesení vrchního soudu Nejvyšší soud odmítl a ve zbývajícím rozsahu (proti výroku II.) zamítl usnesením ze dne 17. 4. 2003, č.j. -109. Ústavní stížnost povinné proti těmto usnesením obecných soudů Ústavní soud usnesením ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , odmítl.

Námitka nevykonatelnosti exekučního titulu založená na výhradě povinné, že jí podkladový rozsudek nebyl řádně doručen, není s to přípustnost dovolání založit. V souzené věci je totiž pro závěr o formální vykonatelnosti exekučního titulu určující zjištění, že povinná (zastoupena advokátkou) požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a proti rozsudku podala odvolání, které bylo nalézacím soudem jako opožděné odmítnuto. Pravomocné usnesení o odmítnutí odvolání zakládá vykonatelnost rozsudku a námitka vadného doručení v exekučním řízení nemůže být úspěšná. V exekuci nelze než uzavřít, že rozsudek je vykonatelný, i když povinná namítá neúčinnost doručení jeho písemného vyhotovení. Pravomocným usnesením o odmítnutí odvolání pro opožděnost je exekuční soud vázán ( , ) a není oprávněn je přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené je bez významu to, zda v době doručení exekučního titulu byla povinná stižena duševní poruchou, pro kterou nemohla v řízení jednat, a zda tedy měl soud učinit vhodná opatření k odstranění takového nedostatku podmínky řízení (zjištění odvolacího soudu, že povinná byla způsobilá k převzetí rozsudku, je tudíž nadbytečné a pro posouzení vykonatelnosti bezcenné).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu