Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A5BA9F99F0371524C1257A4E0064C989.html
HTML · 15.34 KB
No categories available
20 Cdo 1782/2007
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil v odvoláním napadeném výroku II. usnesení ze dne 20. 10. 2005, č. j. 19 Nc 3693/2002 -259, jímž obvodní soud zamítl návrh povinné na úplné zastavení exekuce (nařízené usnesením ze dne 26. 4. 2002, č.j. 19 Nc 3693/2002 -33). Odvolací soud uzavřel, že rozsudek, který je exekučním titulem, je formálně vykonatelný, takže zde není důvod pro zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř. ,“ ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “). Rozsudek byl povinné doručen do vlastních rukou dne 18. 8. 1999. O jeho doručení svědčí i skutečnost, že povinná požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a takovéto odvolání i podala. Ze znaleckého posudku ani lékařských zpráv předložených povinnou nevyplývá, že by v době doručování nebyla způsobilá k právním úkonům v takovém rozsahu, že by převzetí rozhodnutí nebylo platným procesním úkonem s účinky doručení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. oponuje závěru o formální vykonatelnosti exekučního titulu. Dovolatelka namítá, že „v době doručování rozsudků nalézacího řízení nebyla způsobilá k právním úkonům a tento úkon je ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 Obč.Zák. úkonem neplatným, neboť povinná jednala v duševní poruše, která byla přechodného rázu, nicméně činila ji k tomuto právnímu úkonu neschopnou.“ Od dubna 1998 trpí onemocněním, které „způsobuje vyloučení způsobilosti k právním úkonům,“ nemoc však byla „řádně specifikována“ teprve v roce 2003. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v tom, že „se řeší právní otázka, která ... v rozhodování dovolacího soudu řešena nebyla (v jejím případě se jedná o zcela novou chorobu) a řeší se ... právní otázka v rozporu s hmotným právem.“ Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb. ), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. ).
Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
V projednávané věci je exekučním titulem, jehož vykonatelnost dovolatelka zpochybňuje, rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1999, č.j. 9 Cm 696/95 -43. Z připojeného nalézacího spisu odvolací soud zjistil, že zásilku s rozsudkem převzala dne 18. 8. 1999 osobně povinná. Dne 13. 6. 2000 požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a rozsudek napadla odvoláním. Návrh na prominutí zmeškání lhůty Krajský obchodní soud v Praze zamítl usnesením ze dne 20. 10. 2000, č.j. 9 Cm 696/95 -57, které k odvolání povinné Vrchní soud v Praze výrokem I. usnesení ze dne 29. 11 .2001, č.j. 6 Cmo 224/2001 -69, potvrdil, a výrokem II. odvolání povinné proti rozsudku odmítl jako opožděně podané. Dovolání povinné směřující proti výroku I. usnesení vrchního soudu Nejvyšší soud odmítl a ve zbývajícím rozsahu (proti výroku II.) zamítl usnesením ze dne 17. 4. 2003, č.j. 32 Odo 881/2002 -109. Ústavní stížnost povinné proti těmto usnesením obecných soudů Ústavní soud usnesením ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. IV. ÚS 350/03 , odmítl.
Námitka nevykonatelnosti exekučního titulu založená na výhradě povinné, že jí podkladový rozsudek nebyl řádně doručen, není s to přípustnost dovolání založit. V souzené věci je totiž pro závěr o formální vykonatelnosti exekučního titulu určující zjištění, že povinná (zastoupena advokátkou) požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a proti rozsudku podala odvolání, které bylo nalézacím soudem jako opožděné odmítnuto. Pravomocné usnesení o odmítnutí odvolání zakládá vykonatelnost rozsudku a námitka vadného doručení v exekučním řízení nemůže být úspěšná. V exekuci nelze než uzavřít, že rozsudek je vykonatelný, i když povinná namítá neúčinnost doručení jeho písemného vyhotovení. Pravomocným usnesením o odmítnutí odvolání pro opožděnost je exekuční soud vázán (§ 159a odst. 4 , § 167 odst. 2 o.s.ř. ) a není oprávněn je přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2287/2006 ).
S ohledem na výše uvedené je bez významu to, zda v době doručení exekučního titulu byla povinná stižena duševní poruchou, pro kterou nemohla v řízení jednat, a zda tedy měl soud učinit vhodná opatření k odstranění takového nedostatku podmínky řízení (zjištění odvolacího soudu, že povinná byla způsobilá k převzetí rozsudku, je tudíž nadbytečné a pro posouzení vykonatelnosti bezcenné).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu , Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu