Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2287/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 27. 2. 2003, č.j. , kterým obvodní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného exekutora, a to i za stavu, kdy na základě zhodnocení podpisu adresáta na doručence připustil, že k exekuci navržený platební rozkaz nebyl doručen povinnému, nýbrž osobě od něj odlišné. Povinný sice proti platebnímu rozkazu podal odpor (v němž ovšem nenamítal vadu v jeho doručení, nýbrž výlučně „nekvalitní montáž lešení“ /viz č.l. 18 připojeného nalézacího spisu sp. zn. ), ten však byl jako opožděný usnesením z 5. 6. 2001, č.j. -19, odmítnut, a protože proti tomuto usnesení povinný již odvolání nepodal, nabylo v prvním stupni dnem 11. 7. 2001 právní moci a podkladový platební rozkaz se tak stal vykonatelným.

V dovolání (jehož přípustnost dovozuje z toho, že ve věci je řešena otázka zásadního právního významu, aniž však v pasáži dovolání týkající se jeho přípustnosti konkretizuje, která otázka by to měla být) povinný namítá, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že na nesprávném právním posouzení rozhodnutí také spočívá. Naplnění prvého z namítnutých dovolacích důvodů ( ) spatřuje v tom, že soud se dostatečně nezabýval otázkou správnosti potvrzení o vykonatelnosti platebního rozkazu ve smyslu ustanovení a neřešil otázku jeho řádného doručení. Za nesprávné právní posouzení pak považuje názor odvolacího soudu, že vada doručení platebního rozkazu „byla zhojena tím, že povinný odpor nakonec podal, a v něm ani posléze námitku vady doručení platebního rozkazu nevznesl“. Dále pak vysvětluje, že na usnesení, jímž byl jeho odpor jako opožděný odmítnut, již nereagoval, protože na základě dotazu v kanceláři soudu nabyl přesvědčení, že je to zbytečné, protože „přeci platební rozkaz dostal a odpor proti němu podal“.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Předmětné rozhodnutí však na nesprávném právním posouzení věci nespočívá. Dovolatel svůj názor, že podkladový platební rozkaz není vykonatelný, dovozuje ze skutkové verze, že mu nebyl řádně doručen resp. že byl doručen osobě odlišné. Odvolací soud však svůj opačný právní závěr, tedy že platební rozkaz vykonatelný je, nevyvozuje ze skutkového stavu odlišného od verze povinného. Nejde tedy o typický případ, kdy exekuční soudy vyvozují (oproti účastníkům) vykonatelnost rozhodnutí ze skutkového stavu (zejména pokud jde o doručování titulů) odlišného, jemuž lze prostřednictvím dovolacích důvodů podle a vytknout neúplnost, případně nesprávnost (nelze ovšem nevidět, že i tyto dovolací důvody by byly způsobilé založit přípustnost dovolání pouze podle ve spojení s ustanovením , případně  , nikoli však již přípustnost podle ve spojení s , o niž jde v souzené věci).

V souzené věci – na rozdíl od výše popsaných případů – odvolací soud svůj právní závěr o vykonatelnosti titulu vyvozuje ze zjištění, že povinný (s nímž je zajedno v tom, že mu byl platební rozkaz doručen vadně), v odporu nesprávnost jeho doručení nevytýkal, v důsledku čehož se pak nalézací soud v usnesení z 5. 6. 2001, č.j.                -19, okolnostmi doručení platebního rozkazu nezabýval a zabývat ani nemohl, a že povinný pak nevyužil svého práva podat odvolání proti tomuto usnesení. To tudíž nabylo právní moci, a protože se platební rozkaz ruší jen podáním včasného odporu ( věta první ) – kterážto podmínka zde splněna nebyla – nabyl účinky pravomocného rozsudku i předmětný platební rozkaz ( in fine ).

Zejména je však nutno zdůraznit, že pravomocným usnesením, jímž byl odpor jako opožděný podle věty první odmítnut, jsou soudy, a to i v následujícím exekučním řízení, podle ustanovení ve spojení s ustanovením vázány, a že tudíž nejsou oprávněny k jeho přezkumu.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení bude rozhodnuto v režimu ustanovení hlavy VI. ( a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne18. dubna 2007

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu