Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3441/2007

U S N E S E N Í

ze dne 4. března 2003, č.j. -118, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 11. dubna 2003, č.j. -126, se zastavuje.

II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

11. dubna 2005, č.j. -155, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal žalobou proti žalovanému zaplacení částky 272.482,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci byli spoluvlastníky pozemků zapsaných

na listu vlastnictví č. 479 pro obec a katastrální území S. u L., přičemž spoluvlastnický podíl žalovaného k těmto nemovitostem činil ideálních pět šestin, zatímco spoluvlastnický podíl žalobce byl představován ideální jednou šestinou. Žalovaný tyto pozemky užíval výlučně sám; žalobce proto požadoval zaplacení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení za dobu od platnosti (resp. účinnosti) zákona č , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (tj. od 24. června 1991) do 31. října 1996, kdy svůj spoluvlastnický podíl prodal žalovanému.

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 4. března 2003, č.j. -118, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 11. dubna 2003, č.j. -126, ve výroku I. podle ustanovení násl. (dále jen „“) řízení zastavil co do žalované částky ve výši 231.107,70 Kč s příslušenstvím, výrokem II. žalobu o zaplacení částky 41.374,50 Kč s příslušenstvím zamítl, výrokem III. žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení, výrokem IV. rozhodl, že se žalobce osvobozuje od soudních poplatků, výrokem V. rozhodl, že Česká republika – Okresní soud ve Svitavách nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem VI. zamítl žalobu, pokud se žalobce domáhal, aby mu žalovaný platil pravidelnou roční částku 295,- Kč.

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. dubna 2005, č.j. -155, výrokem I. odvolací řízení v části směřující proti výrokům I., IV. a VI. rozsudku soudu prvního stupně zastavil, výrokem II. podle ustanovení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ve výrocích II., III. a V. a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce byl do 31. října 1996 vlastníkem ideální jedné šestiny pozemkových parcel č. 88/9 a 88/11 a stavebních parcel č. 136/1, 139/2, 140, 141/1, 153, 155/2, 182/2 v katastrálním území S. u L. o celkové výměře 2.293 m², a že je vlastníkem ideální jedné dvanáctiny stavební parcely č. 136 a pozemkové parcely č. 29/2 v témže katastrálním území o výměře 478 m². Žalovaný tyto nemovitosti jako vlastník ideálních pěti šestin předmětných pozemků o výměře 2.293 m² a jako vlastník ideálních jedenácti dvanáctin pozemků o výměře 478 m² výlučně užíval v období vymezeném žalobcem. Dále bylo zjištěno, že žalovaný platil žalobci za užívání předmětných pozemků minimálně v letech 1993 až 1996 úplatu ve výši 1.603,- Kč ročně.

Odvolací soud uplatněný nárok posoudil podle ustanovení násl. s přihlédnutím k ustanovení téhož zákona a konstatoval, že žalobce jakožto menšinový spoluvlastník byl oprávněn podílet se v míře odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu na užívání předmětných pozemků. Pokud tyto pozemky výlučně užíval žalovaný jako jejich většinový spoluvlastník ( ), žalobci náleželo právo na vydání bezdůvodného obohacení (vyplývajícího z užívání spoluvlastnického podílu žalobce na uvedených nemovitostech žalovaným) získaného plněním bez právního důvodu. Žalobci náležela peněžitá náhrada ve výši odpovídající podílu žalobce na obvyklé úplatě za užívání dotčených pozemků v míře rovnající se velikosti jeho spoluvlastnických podílů (, ). Jelikož však žalovaný platil žalobci za užívání předmětných pozemků v letech 1993 až 1996 ročně úplatu ve výši 1.603,- Kč, zanikl dluh žalovaného vůči žalobci (úplata za užívání pozemků o výměře 2.293 m² za dobu od 24. 6. 1991 do 31.10.1996 ve výši 607,32 Kč) zčásti splněním ve smyslu (dále jen ““) a v části týkající se úplaty za užívání parcel o výměře 478 m² za dobu od 1. 11. 1996 do 18. 3. 2002 (15,70 Kč) započtením ( ). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, zamítl-li žalobu v celém rozsahu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 12. května 2005 a téhož dne nabyl právní moci.

Proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce dne 12. července 2005 vlastnoručně sepsané dovolání, doplněné podáním jeho zástupce

ze dne 10. července 2007, který mu byl z řad advokátů ustanoven usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. června 2007, č.j. -167. Dovoláním je současně výslovně napaden též rozsudek soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení a , neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolání podává z důvodů uvedených v ustanovení a b) a odst. 3 Za zásadní považuje, že úprava určení výše nájmu zemědělských pozemků i pozemků stavebních je i nadále nejasná, a výklad příslušných právních předpisů je nejednotný. Má zato, že odvolací soud vycházel z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a při dokazování nebylo postupováno v souladu s ustanovením Pochybení shledává v tom, že odvolací soud rozhodl shodně se soudem prvního stupně na základě vadného a neobjektivního znaleckého posudku, který nevystihuje obvyklou reálnou cenu užívání dotčených nemovitostí s přihlédnutím k užitkům, které žalovaný z pozemků dovolatele měl. Výslovně též vznesl výtky proti rozhodnutí soudů o náhradě nákladů řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle ustanovení lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž rozhoduje Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ). Procesní předpis nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.

Jestliže žalobce v označené věci přesto výslovně napadl dovoláním též rozsudek soudu prvního stupně, pominul tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení zastavit. Ač - jak již bylo uvedeno - není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. ). Řízení o „dovolání“ podaném žalobcem proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách proto bylo zastaveno.

Pokud dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, pak dovolací soud vzal v úvahu, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení a stalo se tak ve lhůtě vymezené v Dále přihlédl k tomu, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ],

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ],

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle , a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání v posuzované věci není přípustné podle ustanovení a b) , neboť napadenými výroky rozsudku odvolacího soudu nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle

, je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]. Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání. Podmínky přípustnosti dovolání uvedené

v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Neuplatní se proto též dovolací důvod podle ustanovení

Dovolací soud je ve smyslu věty první vázán uplatněným dovoláním, včetně obsahové konkretizace dovolacích důvodů. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale především v tom, jak byl vylíčen, tedy v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. Přípustnost dovolání není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až závěrem dovolacího soudu, že tomu tak skutečně je.

Pokud dovolatel obecně tvrdí, že předpoklady pro určení výše nájmu zemědělských pozemků i pozemků stavebních jsou i v současnosti nejasné a soudy tuto otázku vykládají nejednotně, pak je možno odkázat na četnou judikaturu dovolacího soudu zabývající se oceněním prospěchu získaného užíváním cizí nemovitosti bez právního důvodu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR: ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. , resp. ze dne 28.11.2007, sp. zn. ). Tato rozhodnutí vycházejí ze zásady, že výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nemovitosti bez právního důvodu lze určit peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla právě formou nájmu. Soudy obou stupňů pak z těchto zásad při svém rozhodování v dané věci vycházely.

Pokud dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která odvolací soud vzal

za základ svého rozhodnutí ve věci samé (jejichž základem byly zejména závěry znaleckého posudku), pak jde o uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení , který však - jak již bylo vyloženo - nepřichází v dané věci v úvahu. Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu proto není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení a odst. 3

Dovolatel výslovně napadá též výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, který není rozhodnutím ve věci samé. Procesní předpis ( až ) přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí nezakládá.

Protože tak není naplněn žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) je jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , a 3 , když žalobce jednak zavinil, že řízení o dovolání bylo zastaveno, jednak bylo jeho dovolání odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. ledna 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu