Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4757/2007

U S N E S E N Í

o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2007,

č. j. -471, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. prosince 2006, č. j. -440, zastavil řízení o žalobě na určení, že „dohoda o výměně bytů ze dne 14. a 15. 7. 2003 (dále jen „Dohoda“), která byla mezi účastníky uzavřena a která se týká bytu č. 37, v 8. patře domu v B. ul. čp. 828, v P. 11 (dále jen „předmětný byt“), a bytu č. 3, v I. patře domu čp. 37 v P. 4, Š. 541, je neplatná, a že návrhu žalobkyně na odstoupení od smlouvy dle ust. § 716 odst. 2 o. z. se vyhovuje“; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a o odměně ustanoveného zástupce žalobkyně.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. ledna 2007, č. j. -471, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že projednání předmětné věci v občanském soudním řízení brání překážka věci pravomocně rozsouzené (ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“). Byla-li totiž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. dubna 2004, č. j. -19, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2005, č. j. -146, (dovolání žalobkyně proti citovanému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky odmítl usnesením ze dne 22. listopadu 2005, č. j. -565) uložena tehdejší žalované Mgr. K. Š. (nynější žalobkyni) povinnost předmětný byt do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizený ho odevzdat tehdejším žalobcům T. P. a E. P. (nynějším žalovaným), zahrnuje v sobě – podle odvolacího soudu – pravomocný rozsudek na plnění (v daném případě na vyklizení předmětného bytu) vždy řešení (předběžných) otázek platnosti Dohody a taktéž možnosti odstoupení od Dohody, jež měly být řešeny rozhodnutím o určovací žalobě.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně – zastoupena advokátem – dovolání, které následně doplnila několika vlastními podáními. V dovolání (a v jeho doplňcích) podrobně popsala okolnosti související s Dohodou a řízení navazující na Dohodu a především uvedla, že ve věci odstoupení od Dohody podala žalobu ve stanovené lhůtě tří měsíců, že žalovaní měli podat v téže lhůtě žalobu na splnění Dohody, avšak ve skutečnosti ve věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 4 podali žalobu na vyklizení předmětného bytu. Následný vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrzený rozsudkem odvolacího soudu je podle dovolatelky v rozporu s ustanovením obč. zák. (, , ve znění před novelou provedenou – dále opět jen „obč. zák.“), bylo-li rozhodnuto o vyklizení bez vázanosti na (bytovou) náhradu. Zdůraznila, že ve skutečnosti byla exekučně vystěhována, a to přesto, že měla závažné důvody pro odstoupení od Dohody (úmrtí matky a „předání“ prasynovce do její výchovy). Je toho názoru, že řízení o neplatnosti Dohody neskončilo (viz řízení o obnově řízení

o vyklizení bytu vedené pod sp. zn. ). Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle Dovolání však není důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – napadla prostřednictvím dovolacího důvodu podle správnost právního závěru, že projednání této věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu

Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Ve smyslu v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně jiné osoby věc projednána znovu ( ).

V ustanovení (ve spojení s ustanovením a 4) jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), která brání tomu, aby věc,

o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla – v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby a též všechny orgány – projednávána znovu. Přitom ustanovení soudu ukládá, aby k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (tedy i k tomu, zda zde není překážka věci rozsouzené) přihlížel kdykoli za řízení.

Soud tedy může o věci jednat pouze za splnění podmínek řízení podle , tudíž i podmínky, spočívající v tom, že o téže věci nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, tj. tehdy, není-li zde dána tzv. negativní procesní podmínka v podobě věci již pravomocně rozhodnuté ve smyslu Naopak existuje-li v nově zahájeném řízení překážka věci pravomocně rozsouzené ( ), jejíž nedostatek nelze odstranit, soud (prvního stupně) nově zahájené řízení zastaví ( věta první ).

O stejnou věc jde přitom zásadně tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je proto dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo

o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60, ročník 2001).

V poměrech projednávané věci je zajisté významné také to, že pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není ( ), nevytváří – zásadně – překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění ( ) vycházející ze stejného skutkového základu (ze stejného skutku); tuto překážku tvoří jen ve vztahu k nové žalobě na určení. Naopak platí, že pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, vycházející z téhož skutkového základu (ze stejného skutku). Je tomu tak proto, že (pravomocný) rozsudek o žalobě na plnění v sobě zahrnuje (ať již výslovně nebo mlčky) kladné nebo záporné řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, jež by měla být postavena najisto určovací žalobou, a staví tedy na stejném skutkovém základě na stejné části skutku) jako žaloba určovací (srov. např. Handl, V. - Rubeš, J. a kol., , Komentář, Panorama Praha 1985, I. díl, str. 709, a v soudní praxi např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. ledna 1994, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazku 2, části II., pod číslem 5, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 85 v sešitě č. 10 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 8. září 2005, sp. zn. ).

V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. dubna 2004, č. j. -19, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2005, č. j. -146 (dovolání žalobkyně proti citovanému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky odmítl usnesením ze dne 22. listopadu 2005, č. j. -565), byla uložena tehdejší žalované Mgr. K. Š. (nynější žalobkyni) povinnost předmětný byt do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizený ho odevzdat tehdejším žalobcům T. P. a E. P. (nynějším žalovaným). V tomto řízení byly jako předběžné řešeny rovněž otázky určení platnosti Dohody a možnosti odstoupení od Dohody. Domáhá-li se proto v současném řízení nynější žalobkyně Mgr. K. Š. proti žalovaným T. P. a E. P. – na základě v podstatě totožného skutkového stavu – určení platnosti Dohody a taktéž možnosti odstoupení od Dohody, tj. řešení otázek, které již byly jako otázky předběžné vyřešeny v řízení o vyklizení bytu vedeném podle sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 4, lze s odvolacím soudem souhlasit v názoru, že je zde dána překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť – vzhledem k výše uvedené judikatuře – pravomocný rozsudek na vyklizení předmětného bytu v sobě vždy zahrnuje rovněž určení platnosti Dohody a možnosti odstoupení od Dohody, tj. otázek, jež měly být řešeny určovací žalobou.

Z uvedeného vyplývá, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené, kterou představuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne

14. dubna 2004, č. j. -19, potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2005, č. j. -146. Vzhledem k tomuto neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení soud prvního stupně řízení správně podle věty první zastavil.

Potvrdil-li tedy odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno podle , lze – vzhledem k řečenému – pokládat jeho rozhodnutí za správné. Proto bylo dovolání podle věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem usnesením zamítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy dovolatelka nebyla

v dovolacím řízení úspěšná a žalovaným náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu