Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 565/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 15.3.2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v České Lípě z 8. 6. 2006, čj. -84. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby soud svým rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy mezi P. f. ČR, jako prodávajícím, a Ing. P. K., jako kupujícím, ohledně pozemku parc. č. 442/1 (o výměře 1554 m2) v katastrálním území S. Š. (obec Z.) za kupní cenu 6.067,- Kč (z níž kupující uplatňuje restituční nárok ve výši 3.034,- Kč podle smlouvy z 9.2.2006 o postoupení pohledávky postupitelem Ing. M. J. postupníkovi Ing. P. K., navazující na rozhodnutí Pozemkového úřadu v Ch. z 20.9.2002, zn. 774/1154/92/13/996/PÚ/Ba/02,

a z 24.8.2004, zn. 774/1154/92/14/1130/PÚ Ba/02). Byl také zamítnut žalobní návrh žalobce Ing. P. K., aby žalovanému P. f. ČR bylo uloženo zaplatit mu 6.100,- Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25.10.2006, sp.zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě z 8.6.2006, čj. -84, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud konstatoval, že žalobce uplatnil v daném případě požadavek na převod v žalobě uvedeného pozemku ve smyslu ustanovení a , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Odvolací soud poukazoval na to, že jiným osobám uvedeným v až d/ nemohou být P. f. ČR zemědělské či lesní pozemky prodány. V daném případě P. f. postupoval především podle usnesení Okresního soud v České Lípě z 20.2.2006, čj. -38, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 31.3.2006, sp.zn. , jimiž bylo P. f. ČR předběžným opatřením soudu uloženo stáhnout z prodeje – z veřejné nabídky prodeje právě pozemek parc. č. 442/1 v katastrálním území S. Š. (obec Z.); toto rozhodnutí soudu musel pozemkový fond respektovat a musel vyjmout uvedený pozemek z nabídky prodeje pozemků; nebyl tedy oprávněn žalobci požadovaný pozemek prodat. K žádnému opětovnému vyhlášení prodeje uvedeného pozemku (ve smyslu ustanovení ) pak již nedošlo. Žalovaný P. f. ČR tedy neporušil neprodejem pozemku parc. č. 442/1 v katastrálním území S. Š. (obec Z.) žalobci Ing. P. K. žádnou svou právní povinnost.

Z uvedených důvodů nemohl žalobci vzniknout ani uplatňovaný nárok na náhradu škody, když žalovaný P. f. ČR neporušil žádnou ze svých právních povinností a respektoval při vyřizování žádosti o odprodej pozemku parc.č. 442/1 v katastrálním území S. Š. již uvedené rozhodnutí soudu týkající se vynětí uvedeného pozemku z prodeje.

Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, zamítající žalobu žalobce, jako věcně správný podle ustanovení (včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení a na ustanovení .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 1.12.2006 a dovolání ze strany žalobce, zastoupeného při tom advokátem, bylo podáno dne 23.1.2007

u Okresního soud v České Lípě, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 ; jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle názoru dovolatele je rozhodnutí odvolacího soudu z 25.10. 2006 (sp.zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem) rozhodnutím, které má zásadní význam a jím řešená otázka nebyla dosud vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Žalobce zdůrazňoval, že v tomto soudním řízení prokázal, že podal žalovanému Pozemkovému fondu žádost o převedení pozemku parc. č. 422/1 v katastrálním území S. Š. (obec Z.), a to vzhledem k uveřejněné nabídce prodeje tohoto pozemku ze dne 1.2.2006; zároveň předložil žalovanému P. f. ČR restituční nároky, které na něj přešly podle smlouvy o postoupení pohledávky z 9.2.2006, a to oprávněnou osobou (podle ) na žalobce. Odvolatel je přesvědčen, že tu žalovanému P. f. ČR vznikla povinnost uzavřít s ním smlouvu o prodeji pozemku parc. č. 422/1 v katastrálním území S. Š. (obec Z.).

Dovolatel má za to, že pokud byla žalovanému P. f. ČR uložena v řízení u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. povinnost stáhnout z prodeje (z veřejné nabídky prodeje) pozemkovou parcelu č. 442/1 v katastrálním území S. Š., nejde tu o překážku trvalého rázu, takže předběžné opatření, nařízené soudem, tu zaniká z důvodů stanovených v . Podle názoru dovolatele mělo by tu být řízení v právní věci sp.zn. Okresního soudu v České Lípě přerušeno až do pravomocného skončení sporu u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. .

Dovolatel dále poukazoval na to, že byl nucen „zakoupit za účelem získání pozemku parc.č. 422/1 v katastrálním území S. Š. restituční nároky za částku 6.100,- Kč“. Dovolatel poukazoval i na to, že podle metodických pokynů P. f. ČR mají postoupené restituční nároky platnost pro vydání pozemků do 13.10.2006. Žalovaný P. f. ČR se žalobcem v této lhůtě kupní smlouvu ohledně uvedeného pozemku neuzavřel. Tímto nesprávným postupem, kterým takto bylo omezeno uplatnění restitučních nároků, vznikla žalobci škoda odpovídající úhradě za postoupenou pohledávku restitučního nároku v částce 6.100,- Kč, neboť „ztratil možnost uplatnit restituční nároky na vydání pozemku“.

Ve vyjádření žalovaného P. f. ČR k dovolání žalobce Ing. P. K. bylo uvedeno, že by dovolání dovolatele nemělo být vyhověno. Žalovaný P. f. ČR nemohl vyhovět žádosti žalobce Ing. K. o prodej pozemku, když prodej pozemku parc. č. 442/1 v katastrálním území S. Š. (obec Z.) byl „blokován předběžným opatřením z 20.2.2006, vydaným v právní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. “; proto také žalovaný P. f. ČR nemůže odpovídat za škodu, o které se žalobce i ve svém dovolání zmiňuje.

Přípustnost dovolání dovolatele bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ve věci samé, vyhlášený soudem prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řeší-li odvolací soud svým rozsudkem, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc v tomto případě (jak uváděl ve svém rozsudku z 25.10.2006, sp.zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem, na str. 1 p.v. a na str. 2) podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a/, § 7 odst.1, 2 a 3

a , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby; tato ustanovení také odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku správně citoval. Odvolací soud přihlížel také, jak uváděl, i k ustanovení .

Podle ustanovení a písm. f/ může být předběžným opatřením účastníku občanského soudního řízení uloženo také, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy (viz písm. e/) anebo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo snášel (viz písm. f/ ).

Jestliže žalovanému P. f. ČR byla předběžným opatřením soudu, vydaným v roce 2006, uložena povinnost stáhnout z prodeje (z veřejné nabídky prodeje) pozemek, o nějž jde v tomto řízení, nelze vytýkat odvolacímu soudu pochybení spočívající v tom, že neuložil P. f. ČR povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o navrhovaném obsahu, jež se příčí již uvedenému předběžnému opatření, nařízenému soudem (ve spise Okresního soudu v České Lípě sp.zn. ), když ještě v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, napadenému dovoláním dovolatele z 19.1.2007, nedošlo před tím k zániku tohoto předběžného opatření (ve smyslu ustanovení ).

Při posuzování nároku žalobce v tomto případě, který je svou právní povahou nárokem ve smyslu ustanovení musely soudy obou stupňů mít na zřeteli i souvislost ustanovení se zrušením ustanovení a a článku VI. nálezem Ústavního soudu ČR z 13.12.2005, PI.ÚS 6/03.

Nálezem Ústavního soudu ČR z 13.12.2005, P1.ÚS 6/05, vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněnými pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vysloveno, že „ustanovení a 7 , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (ve znění ) a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.) a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu„ (tj. dnem 20.12.2005).

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem

i účelem právní konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje

( – ), a tudíž je lze postoupit na základě , lze rozšířit vějíř alternací v uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález „dopadá pouze na část celého okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění ) a článku VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona (tj. původní restituenti) a jejich dědicové, a nejsou jimi postupníci“.

Vzhledem i k těmto uváděným ustanovením i vzhledem k uváděnému výroku i odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ČR z 13.12.2005, PI ÚS 6/05 (vyhlášeného pod č. 531/2005 Sb.), k němuž dovolací soud přihlíží i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět k závěru, že by v daném případě rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním dovolatele, řešilo svým výrokem, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobce rozsudkem soudu prvního stupně, právní otázku (související s nárokem uplatněným žalobcem) v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (přihlížením

i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože neřešil odvolací soud svým rozsudkem z 25.10.2006 (sp.zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci), ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanoveních a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. ledna 2009

JUDr. Josef Rakovský,v. r.

předseda senátu