Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3962/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. července 2007, č.j. -51, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti svému usnesení ze dne 25. května 2007, č.j. -46, jímž bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 12. března 2007, č.j. -36, a jímž dále rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž soudům obou stupňů vytýká pochybení, jehož se měly dopustit svým závěrem, že usnesení ze dne 25. května 2007 mu bylo doručeno na základě tzv. fikce doručení dne 7. června 2007. Namítá, že se v místě svého trvalého bydliště nezdržoval nejen v době od 5. června 2007 do 8. června 2007, jak bylo v řízení prokázáno, ale ani dne 4. června 2007, kdy byla zásilka po neúspěšném pokusu o její doručení uložena na poště. Dovolatel dále podrobně rozvedl svůj pracovní program, který dne 4. června 2007 absolvoval, problémy související s doručováním v místě svého trvalého bydliště a další skutečnosti, z nichž dovozuje, že odvolání proti předmětnému usnesení podal včas. Navrhl, aby dovolací soud zrušil jak dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, tak i obě usnesení soudu prvního stupně (ze dne 25. května 2007 a ze dne 12. července 2007) a „přiznal mu nárok na odvolání proti rozsudku ze dne 18. května 2007“.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalovaného, není podle ustanovení dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , a a 2 , protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li soud prvního stupně o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.

Za situace, kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, tj. proti rozhodnutí o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání žalovaného pro nepřípustnost usnesením odmítl [ věta první a o. s. ř].

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. ledna 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu