Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2911/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce R. I., proti žalovanému Ing. L. G., o 424.200,- Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2002, č.j. -49, a proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. května 1999, č.j. -26, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2003, č.j. -14, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 18.5.1999, č.j. -26, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 340.000,- Kč; současně řízení „v části o 84.000,- Kč“ zastavil a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21.2.2002, č.j. -19, uvedený rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném přisuzujícím výroku“ změnil tak, že žalobu „na zaplacení částky 340.000,- Kč“ zamítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti těmto rozsudkům podal žalobce u Okresního soudu v Břeclavi dne 27.8.2002 žalobu označenou jako žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“.

Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 7.1.2003, č.j. -6, žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „při absenci vymezení, v jakém rozsahu se napadají předchozí rozhodnutí, nelze tato rozhodnutí vůbec přezkoumávat“; že „absence vylíčení některých rozhodujících skutečností a označení potřebných důkazů brání projednání žaloby“.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16.5.2003, č.j. -14, usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7.1.2003, č.j. -6, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že „se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba neobsahuje potřebné náležitosti návrhu na zahájení řízení“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že „odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve věci samé nesprávně a v rozporu s příslušným výkladem zákonných ustanovení potvrdil“; že „odvolací soud použil ve svém usnesení nesprávně zákonná ustanovení, aby v neprospěch žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil“; že „toto jednání odvolacího soudu chápe jako nedostatečný výklad práva, a proto má za to, že napadené usnesení má ve věci samé po stránce právní zásadní význam“. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování ( ). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení a 3 (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení a 3 Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. větu první ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení soudem řádně vyzván (srov. ) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.

Marným uplynutím lhůty podle ustanovení se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení , a vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení doplněno, podle ustanovení a odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo žalobci (tehdy nezastoupenému) doručeno dne 4.7.2003; že dovolání žalobce bylo podáno osobně na podatelně Okresního soudu v Břeclavi dne 4.9.2003 a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení (žalobce byl při podání dovolání zastoupen advokátem).

Dovolání žalobce však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů usnesení odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že „odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve věci samé nesprávně a v rozporu s příslušným výkladem zákonných ustanovení potvrdil“; že „odvolací soud použil ve svém usnesení nesprávně zákonná ustanovení, aby v neprospěch žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil“. Protože žalobce v dovolání nevylíčil okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného usnesení odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení a 3 , protože lhůta uvedená v ustanovení , během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, již marně uplynula (v projednávané věci uplynutím dovolací lhůty dne 4.9.2003, a protože k podání žalobce ze dne 24.6.2004 (odevzdanému na poštu dne 22.6.2004) – z důvodů výše uvedených – nelze přihlížet, není již možné uvedený nedostatek dovolání odstranit. Dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím žalobce zabránil, aby mohl napadené usnesení odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení a věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, ,

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2008

JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu