Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 398/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobců: a) Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, b) Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském, zastoupených JUDr. P. Z., advokátem, za účasti Kardinála M. V., arcibiskupa pražského, jako vedlejšího účastníka na straně žalobců, proti žalované: Česká republika, Kancelář prezidenta republiky, když jménem státu výlučně jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, k doručení na adresu ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Praha 2, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , podle ustanovení t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Ve výše uvedené věci byl rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. , potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. . Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. , podali žalobci podáním ze dne 26. 8. 2008 (soudu doručeno dne 27. 8. 2008) dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Obsahem uvedeného dovolání žalobců je mj. i námitka podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Františka Ištvánka, a to z důvodu jeho členství v KSČ před listopadem 1989 a s ním spojenými funkcemi, tj. z důvodu uvedeného v , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (dále jen ).

Předmětná věc byla přidělena dle rozvrhu práce předsedovi senátu JUDr. Františku Ištvánkovi, který v souladu s ustanovením , věta druhá, předložil věc jinému senátu Nejvyššího soudu České republiky k rozhodnutí o námitce jeho podjatosti. JUDr. František Ištvánek současně připojil vyjádření, že mu nejsou známy důvody, pro které by mohl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, že se nepodílel na jakémkoli způsobu utlačování některých politických, sociálních a náboženských skupin občanů a ani jinou v zákoně uvedenou formou zločiny spáchané v letech 1948-1989 neprosazoval jako funkcionář, organizátor či podněcovatel v politické i ideologické oblasti.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( věta první ). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.

Důvodem žalobci uplatněné námitky podjatosti je členství JUDr. Františka Ištvánka v KSČ před listopadem 1989. Žalobci namítají, že by jmenovaný soudce měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci z důvodu uvedeného v

Podle ustanovení jsou za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

Jak vyplývá z vyjádření JUDr. Františka Ištvánka, nejsou mu známy žádné důvody, pro které by mohl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, že se nepodílel na jakémkoli způsobu utlačování některých politických, sociálních a náboženských skupin občanů a ani jinou v zákoně uvedenou formou zločiny spáchané v letech 1948-1989 neprosazoval jako funkcionář, organizátor či podněcovatel v politické i ideologické oblasti.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že žalobci neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. ), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaného soudce. Není tedy důvod nevěřit jeho tvrzení, že nikdy neprosazoval komunistický režim jako funkcionář, organizátor či podněcovatel v politické i ideologické oblasti.

Nejvyšší soud České republiky navíc k věci poznamenává, že z hlediska rozhodování Nejvyššího soud České republiky o námitce podjatosti je politická angažovanost soudců před rokem 1989 sama o sobě právně irelevantní. I z dnes účinného ustanovení , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, nevyplývá žádné omezení pro členy politické strany či hnutí. Členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu ustanovení , rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle tak, že předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. František Ištvánek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal