Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2682/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne

19. 7. 2006, č.j. -12, uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 8 o dvou pokojích s příslušenstvím, včetně sklepa, ve 2. patře domu č.p. 774 v ulici Za P. v G. J. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 2. 2007, č.j. -36, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (ohledně lhůty k plnění), jinak ho potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobce, vlastník předmětného domu, uzavřel s žalovanou dne 14. 5. 2004 nájemní smlouvu ohledně předmětného bytu, v níž byl sjednán nájem na dobu určitou – do 1. 6. 2006, a že žalovaná užívá byt

i po uplynutí dohodnuté doby. Dospěly k právnímu závěru, že k obnovení nájemního vztahu mezi účastníky nedošlo; dle soudu prvního stupně se tak stalo vzhledem k ustanovení ve znění před novelou provedenou , neboť žalobce podal žalobu na vyklizení ve lhůtě třiceti dnů od skončení nájmu. Odvolací soud zaujal názor, že vzhledem k datu skončení nájmu je třeba vycházet z ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „ “), které již obnovování nájemního vztahu sjednaného na dobu určitou vylučuje. Žalovaná tak užívá předmětný byt bez právního důvodu, a žaloba na jeho vyklizení je opodstatněná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ani důvodnost neopřela o žádné zákonné ustanovení. Uvádí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť „nebylo dosud vyřešeno, zda je v rozporu s dobrými mravy jednání pronajímatele, pokud nejprve přislíbí nájemci prodloužení nájemního vztahu, avšak po uplynutí sjednané doby nájmu tak neučiní, a domáhá se vyklizení bytu“. Namítá, že jednání žalobce, který se domáhá vyklizení bytu, je v rozporu s dobrými mravy; protože se touto otázkou odvolací soud nezabýval, neúplně zjistil skutkový stav věci. V této souvislosti poukazuje na to, že byt užívá již od 1. 6. 2000 (předtím /od 3. 3. 1997/ užívala jiný byt v předmětném domě), vždy měla uzavřenou nájemní smlouvu na dobu určitou, obvykle na dva roky, a před uplynutím sjednané doby nájmu jí žalobce automaticky zaslal novou nájemní smlouvu na další období. Rovněž v tomto případě byla žalobcem ujištěna, že uzavření nájemní smlouvy na další období bylo schváleno zastupitelstvem města G. J. Dovolatelka má za to, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby byt vyklidila, a že v případě vyklizení by jí měla být zajištěna bytová náhrada. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně požádala, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobce ve svém dovolacím vyjádření zpochybnil tvrzení žalované, že jí bylo přislíbeno uzavření nájemní smlouvy a namítl, že toto tvrzení uplatňuje v rozporu s ustanovením , neboť v předcházejícím řízení tyto skutečnosti dosud neuvedla. Uvedl, že dovolání není přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody dle nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

V projednávané věci dovolatelka namítá, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnostem uváděným v dovolání, z nichž dovozuje, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy.

Takováto námitka však přípustnost dovolání podle založit nemůže. Dovolatelka tu přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Nehledě na to, k namítaným skutečnostem by nebylo možno přihlédnout i s ohledem na ustanovení , neboť se jedná o nové skutečnosti, uplatněné až v dovolacím řízení.

Se zřetelem k tomu nemůže být dovolání shledáno podle přípustným ani pro posouzení otázky, s níž dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá; dovolatelka totiž její řešení nastolila až v dovolání, a to spolu s nově uváděnými skutečnostmi, z nichž dovozuje, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy ( ).

Ostatně – nad rámec uvedeného – je možno podotknout, že podle ustálené judikatury nelze na základě ustanovení zamítnout žalobu na vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2005, sp.zn. , ze dne 17. 6. 2004, sp.zn. , a ze dne 15. 6. 2005, sp.zn. ).

Rovněž tak je soudní praxe ustálena v názoru, že vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu může být podmíněno zajištěním bytové náhrady nebo odloženo určením delší lhůty k vyklizení (§ 3 odst. 1 obč. zák.) toliko výjimečně, přičemž nelze pominout okolnost, že vyklizovaný, který zde dlouhodobě bydlel v přesvědčení, že mu svědčí platný titul bydlení, nedostatky tohoto titulu nezpůsobil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 8. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod č. 133

v časopise Soudní judikatura 11/2001, rozsudek z 30. 9. 1998, sp.zn. , uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia z 14. 11. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

V projednávané věci bylo nesporné, že žalovaná užívala předmětný byt na základě smlouvy uzavřené na dobu určitou; nemohla být tedy v přesvědčení, že jí svědčí platný (časové neomezený) právní důvod bydlení. Pokud tedy odvolací soud vzhledem k okolnostem projednávané věci nepodmínil vyklizení žalované zajištěním bytové náhrady, je jeho rozhodnutí v tomto ohledu výrazem standardní soudní praxe.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 5. prosince 2008

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu