Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3187/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 9. 1999, č.j. -4, jímž obvodní soud nařídil podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22. 3. 1999, č.j. 121410/99-631/Mai/G, k uspokojení pohledávky 20.708,- Kč s 20 % úroky od 1. 11. 1998 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 42,- Kč a pro náklady výkonu rozhodnutí 1.841,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny, zejména uvedl, že ve vykonávacím řízení nelze přezkoumávat „výši vymáhané částky.“

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl „v celém jeho rozsahu“ povinný dovoláním, hodnoceno podle obsahu však dovolání směřuje pouze proti potvrzujícímu výroku. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že neposoudil objektivně jeho námitky a předložené listinné důkazy, zejména faktury, jimiž dokládal, že mu byly účtovány neúměrně vysoké částky za užívání telefonní stanice i hovory po odpojení stanice, což několikrát bezvýsledně reklamoval. V uvedeném spatřuje otázku zásadního právního významu, jakož i v „nespravedlnosti,“ má-li platit úroky z vymáhané pohledávky od 1. 11. 1998 do zaplacení, a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí mu bylo doručeno téměř sedm let po jeho vydání. Současně se táže, zda je usnesení s ohledem na to vykonatelné.

Dovolání není přípustné.

Jelikož odvolací soud projednal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o něm podle , ve znění účinném do 31. 3. 2005 (dále jen „ “), v rozporu s ustanovením části dvanácté, hlavy I., bodu 15 , projednal Nejvyšší soud věc podle ve stejném znění, tj. ve znění účinném do 31. 3. 2005 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 156).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jímž dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný a zda právo není prekludováno.

Těžiště dovolací argumentace tvoří námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Je však výrazem ustálené soudní praxe, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4). Odvolací soud proto nepochybil, pokud se takovými výtkami povinného nezabýval.

Usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, je vykonatelné, doručením ( , ); okolnost, že dovolateli bylo doručeno až 5. 4. 2006, je nerozhodná.

Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků ( , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu