Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2254/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. M. O., advokátkou, proti žalovanému R. P., zastoupenému Mgr. J. P., advokátem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2007, č.j. -119, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. ledna 2005, č.j. -13, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. (jde o řízení, v němž bylo směnečným platebním rozkazem ze dne 28. května 2002, č.j. -14, který nabyl právní moci 10. června 2002, uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč s 6% úrokem od 5. ledna 2001 do zaplacení, směnečnou odměnu 6.666,- Kč a náklady řízení, když námitky žalovaného byly jako neodůvodněné odmítnuty).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení (dále jen „ “) - shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podmínky pro povolení obnovy řízení splněny nejsou.

Byť shledal důvodnou výhradu žalovaného co do vadného doručení předvolání k jednání o obnově řízení soudem prvního stupně, zdůraznil, že nejde o takovou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když byla odstraněna předvoláním žalovaného k odvolacímu jednání.

Ze žaloby na obnovu řízení - pokračoval odvolací soud - není zřejmé, jaké skutečnosti se žalovaný dozvěděl dne 14. května 2004, když to, že nebyl sepsán notářský zápis o prodeji jeho obchodního podílu ve společnosti I.-R., spol. s r. o. (dále jen „společnost“), věděl již v době, kdy tuto smlouvu uzavřel (27. března 1998), nehledě na to, že „zápis“ nebyl pro uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu potřebný. Dále přitakal soudu prvního stupně v závěrech, podle nichž je pro rukojemský závazek (čl. I až 32 - dále jen „směnečný zákon“) žalovaného bezvýznamné, zda: 1/ je či není společníkem společnosti, za kterou závazek převzal a 2/ k převodu obchodního podílu došlo „podvodem“, resp. v důsledku pochybení „rejstříkového soudu“.

Jelikož „zde nejsou skutečnosti, které žalovaný bez své viny nemohl použít v původním řízení a které by pro něho mohly přivodit příznivější rozhodnutí v dané věci“, shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodu na ustanovení o. s. ř, namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel akcentuje, že soud prvního stupně rozhodoval v jeho nepřítomnosti, aniž by mu umožnil sdělit a prokázat skutečnosti rozhodné pro „kladné vyřízení žaloby na obnovu řízení“. Současně brojí proti závěru odvolacího soudu, že „vada mohla být narovnána“ tím, že „mu byla dána možnost osobní účasti při jednání soudu odvolacího, které nevyužil“. Soudům nižších stupňů rovněž vytýká, že porušily „jeho právo na spravedlivý proces“, když mu přes jeho žádost nebyl ustanoven právní zástupce a ani ho ve smyslu ustanovení nepoučily. Konečně dovolatel poukazuje „na širší okolnosti vzniku podstaty předmětu řízení“, okolnosti vzniku směnky a snahu žalobkyně vymáhat směnečnou sumu „toliko na nemajetných avalech směnky s opomenutím primárního dlužníka“, jakož i na „okolnosti nezákonného postupu“ rejstříkového soudu při změně vlastnictví obchodních podílů ve společnosti (výstavci směnky)“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení platí obdobně (odstavec 2).

Jelikož v projednávané věci nejde o žádný z případů popsaných v ustanovení a b) , zabýval se Nejvyšší soud otázkou přípustnosti dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popř. podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zřejmé, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo - výklad procesní normy) nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Přípustnost dovolání proto nejsou způsobilé založit výhrady dovolatele, podle nichž mu nebyl ustanoven zástupce a nebylo poskytnuto poučení podle ustanovení Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z pohledu námitky, že soud prvního stupně věc projednal, aniž žalovaného řádně k jednání předvolal (k tomu srov. závěry formulované v v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 53/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2004, pod číslem 71, které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 5. října 2004, sp. zn. , odmítl). Jiná vada, kterou tak odvolací soud zatížil řízení (tím, že rozhodnutí soudu nezrušil a věc nevrátil tomuto soudu k dalšímu řízení), totiž přípustnost dovolání založit nemůže.

Konečně zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani samotné skutečnosti tvrzené žalovaným coby důvody pro obnovu řízení, když jsou z hlediska povinnosti směnečného rukojmího (čl. I § 30 až 32 směnečného zákona) právně nevýznamné.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ve spojení s , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle (dále jen „ “), která podle ustanovení , a vyhlášky činí 1.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem činí 2.050,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu