Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1322/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2006, č. j. -213, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. září 2005, č. j. -175, v části, jíž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 409.529,30 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií ustanovení  po právní stránce zásadní význam.

V posuzované věci se žalobce po žalovaném domáhal vydání plnění z bezdůvodného obohacení, které žalovaný na jeho úkor získal tím, že za něho plnil, co po právu měl plnit sám (předmětem odvolacího řízení zůstaly už jen platby za odvoz a zneškodňování domovního odpadu ve výši 8.640,- Kč a úhrady elektrické energie, vodného a stočného a dodávek tepla v celkové výši 400.891,30 Kč).

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobce byl vlastníkem domu čp. 2628 v katastrálním území M. O., přičemž jednotlivé byty v domě pronajímal svým členům. Žalovaný vznikl vyčleněním z družstva žalobce v souladu se zákonem o vlastnictví bytů a je od 12. října 1995 vlastníkem předmětné nemovitosti. Žalobce tuto skutečnost nerespektoval a odmítal žalovanému vydat doklady k domu a potvrdit delimitační protokol, kterým katastrální úřad podmiňoval zápis vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí. Právní jistotu svého vlastnictví získal žalovaný až rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. května 1997, č. j. -50, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaný je od uvedeného dne vlastníkem předmětné nemovitosti; tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 1997, č. j. -72, jenž nabyl právní moci dnem 17. února 1998. Dovolání žalobce proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001, č. j. -95. Žalobce se v roce 1998 choval k předmětné nemovitosti stále jako její vlastník a pronajímatel, když přijímal od nájemníků bytů na základě původních nájemních smluv nájemné a úhradu za plnění spojená s nájmem, poskytoval jim plnění ÚT a TUV a nezrušil smlouvy o odvozu odpadu, pojištění nemovitosti, ani smlouvy o dodávce a odběru tepelné energie a nosných medií. Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů uzavřely, že žalovaný není v posuzované věci pasivně legitimován, neboť žalobci ani příjemcům jím poskytnutého plnění (jednotlivým nájemníkům) nebylo zřejmé, že žalobce plní závazek žalovaného, resp. žalobce  neposkytoval nájemníkům plnění s vědomím, že plní za žalovaného, nýbrž plnil své domnělé povinnosti vlastníka předmětné nemovitosti, jímž se cítil být. Nejedná se tudíž o bezdůvodné obohacení plněním za jiného podle § 454 obč. zák.

Zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu spatřuje dovolatel v řešení otázky pasivní legitimace žalovaného, když má za to, že otázka vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku plnění původního bytového družstva jednotlivým nájemcům družstevních bytů, jímž mělo plnit bytové družstvo, které se z původního bytového družstva vyčlenilo, nebyla ještě dovolacím soudem řešena.

Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , 3 ). Závěr, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu je zásadně právně významný, je povolán spojovat jen s posouzením těch právních otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl. Ze skutečnosti, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem. Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle , a b/ a přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle nezakládají.

Žalobce sice brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného, správnost právního posouzení věci odvolacím soudem (tj. aplikaci příslušné právní normy na zjištěný skutkový stav, konkrétně § 454 obč. zák.), však zpochybňuje výlučně námitkami proti skutkovým závěrům, na jejichž podkladě odvolací soud věc právně posoudil. Oproti odvolacímu soudu, který dovodil, že žalobce v době plnění nerespektoval vznik družstva žalovaného vyčleněním a proto se choval jako pronajímatel, totiž argumentuje zjištěním, že jak on, tak i jednotliví nájemníci věděli, že vůči nim plní povinnost za žalovaného. Formuluje tak vlastní skutková zjištění, z nichž pak činí vlastní skutkové závěry a teprve jejich prostřednictvím uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení v otázce věcné pasivní legitimace. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle žalobce správného) skutkového závěru, že v roce 1998 (tj. po vydání soudního rozhodnutí o určení vlastnického práva k předmětnému domu) poskytoval nájemníkům plnění s vědomím, že plní nikoli svoji povinnost, ale povinnost žalovaného a jednotliví nájemníci toto plnění se stejným vědomím přijímali, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, tedy že na věc dopadá ustanovení § 454 obč. zák. a věcně pasivně legitimován ve věci je žalovaný. Z takového skutkového závěru však odvolací soud nevycházel. Uvedená námitka je tak ve skutečnosti námitkou brojící proti správnosti skutkového zjištění odvolacího soudu a vystihuje dovolací důvod uvedený v   ; taková námitka však není způsobilá založit přípustnost dovolání v dané věci.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

Přesto považuje dovolací soud za užitečné uvést, že odvolací soud posoudil věcnou pasivní legitimaci žalované správně a jeho rozhodnutí tak neodporuje hmotnému právu, ani dosavadní rozhodovací praxi a obecně uznávané právní teorii. Závěr, že obligatorním předpokladem pro aplikaci § 454 obč. zák. je vědomé plnění povinnosti někoho jiného, tzn. skutečnost, že mezi osobou, která plnění poskytovala, a osobou oprávněnou k přijetí plnění bylo zřejmé, že je plněn závazek jiné osoby, nikoli osoby poskytující plnění, dovodil Nejvyšší soud ČR například již v rozsudcích ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. , ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. , příp. ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. , a ke shodnému závěru dospívá i právní teorie (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. I. -459. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 1186).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč ( , ve spojení s a , v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč ( a 3 , v platném znění) s připočtením částky 1.957,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty (   ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. října 2008

JUDr. Ivana  Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu