Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3804/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce F.n. m.Č. r., proti žalovaným 1) Ing. P.W., a 2) K. W., oběma zastoupeným JUDr. J. A., advokátem, o 3,915.748,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání Č. r. – M. f., zastoupené JUDr. L. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2005, č.j. -113, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 18. února 2004, č.j. 25/6/Cm/295/2000-87, ve výroku, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili 3,915.478,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení (výroky II. a III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky IV. a V.).

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního až čtvrtého výroku napadla dovoláním ze dne 14. února 2006 Č. r. – M. f. Jeho přípustnost opřela o zásadní právní význam podle ustanovení ve spojení s (dále též jen „“), který spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí řeší právní otázky, které jsou odvolacími soudy i dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, resp. je řeší v rozporu s hmotným právem. Pokud jde o důvodnost podaného dovolání, uvedla, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a zejména že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, čímž uplatňuje dovolací důvod dle Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 3. článku II., části první, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, rovněž projednal podle dosavadního znění , jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zkoumání, zda dovolání je – objektivně – podle uvedeného ustanovení přípustné, však předchází – ve smyslu ustanovení věty první, a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle může dovolání podat účastník řízení. Tím však dovolatelka není. Z obsahu spisu se podává, že v řízení před soudy obou stupňů vystupoval na straně žalobce F. n. m. Č. r., přičemž dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. října 2005, č.j. -113, který nabyl právní moci dne 25. října 2005, podala Č. r. – M. f. jako právní nástupce F. n. m. Č.r., který byl zrušen s účinností od 1. ledna 2006 na základě , o zrušení F. n. m. Č. r. a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku).

Předpokladem pro to, aby mohlo být v dovolacím řízení v předmětné věci pokračováno, je podle usnesení soudu o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Takové rozhodnutí ze dne 22. února 2006, č.j. 25/6/Cm/295/2000-128, sice soud prvního stupně vydal, k odvolání žalovaných však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 17. května 2006, č.j. -140, změněno tak, že se v řízení (s Č. r. – M. f.) nepokračuje. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 24. července 2008, však Č. r. – M. f., jejímuž zástupci bylo doručeno dne 24. července 2008 (srov. doručenku na č.l. 143 spisu verte), dovolání nepodala.

Za této procesní situace bylo dovolání podáno někým, kdo není účastníkem řízení a tudíž někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn. Dovolání tak není subjektivně přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podané Č.r. – M.f. proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního až čtvrtého výroku pro nepřípustnost podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož dovolatelka Č. r. – M. f. z procesního hlediska zavinila (tím, že neměla k podání dovolání subjektivní legitimaci), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo účastníkům řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Zaniklému žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly. Náklady žalovaných sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 9.000,- Kč podle , , , , a ve znění účinném do 31. srpna 2006 a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle v témže znění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu