Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4556/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po A. V., zemřelé, za účasti 1) Doc. Ing. M. N., CSc., zastoupeného advokátem, 2) M. L., 3) Ing. J. P., 4) V. P., 5) J. P., 6) J. O., 7) K. V., 8) J. V., vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání Doc. Ing. M. N., CSc., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2007, č.j. -133, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 24.11.1964, č. j. -9, bývalé Státní notářství pro P.-v. potvrdilo, že dědictví po A. V., zemřelé (dále též jen „zůstavitelka“), nabyly „jako dědici ze zákona zůstavitelčiny děti 1/ M. N., 2/ J. P., 3/ J. V., rovným dílem, tedy každý 1/3“; schválilo dohodu o rozdělení dědictví, podle níž „zůstavitelčin majetek v ceně Kčs 1.200,- převzal do vlastnictví zůstavitelčin syn J. V. proti tomu, že zaplatí náklady pohřbu v částce Kčs 424,- a případný poplatek z dědictví“; prohlásilo projednání dědictví za skončené.

Okresní soud Praha-východ, který vedení řízení o dědictví po zůstavitelce převzal (srov. čl. II bod 1 ) usnesením ze dne 4.8.2005, č.j. -101, určil obvyklou cenu dodatečně objeveného majetku zůstavitelky částkou 2.574,- Kč, výši dluhů částkou 424,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 2.150,- Kč. Vycházel ze závěru, že „dodatečné projednání dědictví bylo zahájeno ohledně spoluvlastnického podílu id. ½ vzhledem k celku pozemku parc. č.v k.ú. S., který je ve výlučném vlastnictví zůstavitelky“; že „cena pozemku ke dni úmrtí zůstavitelky byla stanovena dohodou dědiců“ a že „nové dluhy nebyly zjištěny“.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1.2.2007, č.j. -133, zamítl odvolání vnuka zůstavitelky Doc. Ing. M. N., CSc., proti rozhodnutí S. n. P.-v. ze dne 24.11.1964, č.j. -9; současně k odvolání jmenovaného zrušil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 4.8.2005, č.j. -101, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že v řízení o dědictví po zůstavitelce „je nutno postupovat i v současné době podle právních předpisů účinných ke dni smrti zůstavitelky“ a že „těmito právními předpisy jsou , , , o státním notářství a řízení před státním notářstvím (notářský řád), a , , v platném znění ke dni smrti zůstavitelky“. Ve vztahu k výroku o zamítnutí odvolání pak vycházel ze závěru, že odvolání proti rozhodnutí státního notářství bylo podáno opožděně; že „státní notářství bylo vázáno svým rozhodnutím, jakmile je vyhlásilo“; že „jestliže po poučení o možnosti podat odvolání přítomní prohlásili, že se vzdávají práva odvolání, a nežádali písemné doručení rozhodnutí (resp. žádali doručení usnesení pouze do rukou J. V., jednoho z dědiců), nabylo rozhodnutí, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví ze dne 24.11.1964, právní moci, tj. 24.11.1964, neboť tímto dnem bylo napadené usnesení do rukou toho z dědiců, kdo je žádal, doručeno“. Ve vztahu k výroku o obvyklé ceně zůstavitelčina dodatečně objeveného majetku pak vycházel ze závěru, že „soud prvního stupně nejednal se všemi, kdo jsou právními nástupci po zůstavitelčiných dědicích“, když „do okruhu právních nástupců po F. N., zemřelém, synovi pozůstalé dcery M. N., neuvedl pozůstalou manželku J. N., jestliže z obsahu spisu vyplývá, že byla účastníkem dědického řízení a dědictví neodmítla“, a že „stejně tak z obsahu spisu nevyplývá, že by zemřela a kdo jsou její právní nástupci“.

Doc. Ing. M. N., CSc. podal dovolání proti výroku usnesení krajského soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání napadající usnesení bývalého S. n. pro P.-v. ze dne 24.11.1964, č. j. -9. Namítá, že „ve svém rozhodnutí vycházel z nesprávného skutkového zjištění“; že „vzal za prokázané, že se pozůstalé M. N. a J. P. zúčastnily jednání na státním notářství dne 24.11.1964 osobně, na němž dědici mezi sebou uzavřeli dohodu o rozdělení dědictví a vzdali se opravných prostředků“; že „účastnice řízení o dědictví paní M. N. uváděla, že ani ona, ani druhá účastnice řízení J. P. dohodu o rozdělení dědictví nikdy neuzavřely a řízení před státním notářstvím se zúčastnit nemohly“; že „svého bratra J. V. k takovému jednání nezmocnily“; že „v těchto dnech se M. N. nacházela v lázních a její sestra J. P. v ř. nemocnici po operaci“; že „ve spisu nejsou důkazy, že usnesení státního notářství bylo účastníkům doručeno“; že „se usnesení S. n. P.-v. pravomocným nikdy nestalo, a tedy návrh na jeho zrušení, resp. uznání neplatným, byl zcela oprávněný a odvolací soud nesprávně odvolání zamítl z důvodu opožděnosti“. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu v napadeném výroku zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. , o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. II bod 2 , kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. III bod 10 písm. b) , kterým se mění a doplňuje a notářský řád, čl. II bod 2, část věty před středníkem , kterým se mění a doplňuje , Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „“) a zůstavitelka A. V. zemřela, řídí se řízení o dědictví po této zůstavitelce i v současné době , o řízení ve věcech občanskoprávních (), ve znění , , zákonného opatření č. , , a , jehož úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 70/1959 Sb. [dále jen „ (ve znění pozdějších předpisů)], a dovolání je třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je (z hlediska obsahu tohoto usnesení) podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení –sice vycházel ze správného závěru, že v řízení o dědictví po zůstavitelce „je nutno postupovat i v současné době podle právních předpisů účinných ke dni smrti zůstavitelky“, avšak nesprávně uzavřel, že „těmito právními předpisy jsou , , , o státním notářství a řízení před státním notářstvím (notářský řád), a , “, neboť všechny tyto zákony nabyly účinnosti až dne 1.4.1964. V řízení o dědictví po zůstavitelce, jež zemřela dne 9.1.1964, je totiž – jak shora vysvětleno – nezbytné postupovat podle (ve znění pozdějších předpisů).

Odvolací soud tak hodnotil okolnosti rozhodné pro posouzení včasnosti opravného prostředku podaného Doc. Ing. M. N., CSc. proti usnesení bývalého Státního notářství pro P.-v. ze dne 24.11.1964, č. j. -9, z hlediska nesprávných právních předpisů, jejichž obsah se navíc od předpisů, jež měly být pro takové posouzení použity, zásadně odlišuje. Tím odvolací soud zabránil dovolacímu soudu (činnost dovolacího soudu má zásadně jen přezkumný charakter) vyslovit se k právním otázkám pro rozhodnutí věci významným a posoudit tak důvodnost dalších námitek dovolatele.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je (v uvedeném rozsahu) zrušil a věc (v tomto rozsahu) vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (, věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu