Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2483/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 1. 2005, č.j. -5, jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2004, č.j. -27, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. I. D., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny; exekuční titul je materiálně i formálně vykonatelný, byl povinnému řádně doručen náhradním způsobem dle ustanovení ve znění účinném do 1. 12. 2004 (ve znění ) a fikce doručení nastala dnem 4. 10. 2004. Námitka povinného, že mu exekuční titul nebyl řádně doručen, není důvodná, neboť povinný ani netvrdil, že by se v místě doručování v době doručování exekučního titulu nezdržoval, a z odvolání povinného je navíc zřejmé, že se na této adrese zdržuje do současné doby.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a , odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – namítá povinný existenci dovolacích důvodů podle a b), Uvedl, že nebyl přes svá tvrzení o nepřítomnosti v místě obvyklém pro doručování v době pokusu o doručení řádně poučen odvolacím soudem o povinnosti tvrdit a navrhovat důkazy (včetně skutečností a důkazů nových ve smyslu ust. ,4 ); povinnému navíc nebylo ani známo, k jakému datu má svou nepřítomnost dokládat. Otázku zásadního právního významu proto spatřuje v tom, „…zda je odvolací soud povinen povinného poučit o procesních právech a povinnostech v odvolacím řízení o výkon rozhodnutí povinného i s přiměřeným použitím rozsahu poučení dle a dalších o.s.ř…“ Exekuční titul není vykonatelný, neboť mu nebyl řádně doručen, bez jeho vědomosti proběhlo i přecházející nalézací řízení, v němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, který rovněž nikdy neobdržel, čímž mu bylo odepřeno jeho právo na spravedlivý proces a jinou právní ochranu. Naplnění důvodu dovolání ve smyslu ust. a odst. 2 písm. a/ spatřuje povinný v tom, že jej odvolací soud nepoučil o jeho procesních právech a povinnostech, soud pro konstatování fikce doručení neprovedl náležitý důkaz o pobytu dovolatele v místě trvalého bydliště v den marného doručování meritorního rozhodnutí. Naplnění důvodu dovolání ve smyslu ust. a odst. 2 písm. b/ spatřuje povinný v posouzení splnění podmínek fikce doručení. Podle jeho názoru soud pochybil, pokud vycházel jen z údajů pošty a nepřihlédl k odvolacím námitkám. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR sp. zn. , , ÚS 591/99 a judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , , a navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu, bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

I když dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze. Dovolatel především zpochybnil závěr, že k exekuci navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění naplnění podmínek fikce doručení exekučního titulu dle ustanovení ve znění z.č. , tj. že exekuční titul byl povinnému doručován do vlastních rukou v místě, kde se zdržuje, písemnost byla při nezastižení uložena a adresát vyzván k jejímu vyzvednutí; přitom platí, že není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , případně podle , které však přípustnost dovolání ve smyslu odst. l písm. c) založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu k tomu určeným důvodem ( ), učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatel vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i výtka absence poučení o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k tomu důkazy), přípustnost dovolání ve smyslu – vyjma výjimečného případu, o který zde nejde, kdy otázka zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu - založit nemohou. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (, věta druhá, ), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první a odmítl.

O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu