Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2056/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.   Dovolání se zamítá.

II.   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 11. 2004, č. j. -62, zamítl žalobu, na základě které se žalobkyně domáhala určení, že L. H., byl v den své smrti, tedy 20.3.2000 vlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že L. H. byla předána usedlost č. p. 301 v Š. do správy a užívání dne 8. 2. 1946 a současně mu vydal dekret o vlastnictví půdy datovaný rokem 1946. Vzal za prokázané, že následně L. H. uzavřel dne 16. 11. 1948 manželství s H. H., přičemž manželství bylo rozvedeno s právní mocí ke dni 29. 7. 1967. Rovněž zjistil, že Okresní národní výbor v Z. vydal dne 3. 9. 1957 pro manžele L. a H. H. přídělovou u s tím, že jsou přidělovány nemovitosti v k.ú. Š. tak, jak jsou specifikovány v přídělové ě. Dovodil, že v dané věci došlo k uplatnění dekretu č. 28/45 Sb., tedy že vlastnictví k přídělu bylo nabyto převzetím přídělu, tedy zpětně. Vyslovil závěr, že přídělová byla vydána pro oba manžele, proto každý nabyl jednu polovinu předmětné nemovitosti, a to každý zpětně ke dni převzetí držby, tj. L. H. ke dni 8. 2. 1946 a H. H. ke dni 1. 10. 1948. Zaujal názor, že zápis o odevzdání usedlostí ze dne 8. 2. 1946, přídělová ze dne 3. 9. 1957 ani případná stanoviska pracovníků ONV v roce 1969 nemohly založit dobrou víru L. H. o jeho výlučném vlastnictví. Podle soudu prvního stupně dobrou víru vylučuje i skutečnost, že nebyl zapsán jako vlastník celé nemovitosti v katastru nemovitostí, nýbrž pouze jedné poloviny, přestože k nabytí vlastnictví k přídělu nebylo třeba vkladu do pozemkových knih (intabulace). Dále vyslovil, že jako vlastnice druhé poloviny předmětné nemovitosti byla zapsána H. H. a na základě tohoto zápisu v katastru nemovitostí proběhlo též dědické řízení po H. J. u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. .

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 1. 2006, č. j. -97, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním posouzením. Odvolací soud dále vzal za prokázané, že v roce 1946 bylo v knihovní vložce č. 74 ohledně předmětných nemovitostí poznamenáno zavedení národní správy. Dále zjistil, že v roce 1982 při komplexním zakládání evidence nemovitostí byli jako vlastníci nemovitosti zapsáni L. H. k jedné polovině a H. H. k druhé polovině na základě potvrzení ONV Šumperk ze dne 22. 10. 1982. Věc posoudil ve smyslu s tím, že v dané věci je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že L. H. byl v den své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí. Dovodil, že ministr zemědělství dekretem o vlastnictví půdy ke dni 1. 2. 1946 přidělil L. H. usedlost č.p. 301 v obci Š., okres Z. a dne 8.2.1946 L. H. převzal držbu této usedlosti, což je zřejmé ze zápisu o odevzdání usedlosti. Odvolací soud zaujal názor, že dnem převzetí držby, tj. ke dni 8. 2. 1946, se stal L. H. vlastníkem usedlosti, kterou je nejen označený dům, ale současně pozemky, které s domem č.p. 301 tvořily jeden funkční celek. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR  sp. zn. , v němž dovolací soud vyslovil právní názor, že přídělová byla vkladuschopnou u, která deklarovala existenci rozhodnutí o přídělu a byla určena individuálním přídělům. Vyslovil závěr, že rozhodnutí o přídělu ve smyslu § 4 odst. 3 dekretu č. 28/1945 Sb. plnilo funkci titulu (právního důvodu) dekretem zakotveného přechodu vlastnictví na přídělce a převzetí držby přídělcem podle § 5 odst. 2 dekretu bylo způsobem přechodu vlastnictví. Dospěl k závěru, že dekret ministra zemědělství konstituoval výlučné vlastnické právo L. H. ke sporným nemovitostem. Vyslovil, že H. H. (J.) nemohla nabýt spoluvlastnické právo k nemovitostem na základě přídělové y ze dne 3. 9. 1957, neboť nebylo vydáno rozhodnutí zakládající její spoluvlastnické právo k nemovitostem, přičemž přídělová , mající pouze deklaratorní charakter, nebyla způsobilá toto spoluvlastnické právo založit. Uzavřel, že L. H. své vlastnické právo ke sporným nemovitostem nepozbyl a pokud ideální spoluvlastnický podíl daroval za života žalobkyni, byl v den své smrti  vlastníkem zbývající druhé poloviny nemovitostí. Odvolací soud považoval za nadbytečné zkoumání dobré víry L. H. o jeho vlastnickém právu a nezabýval se ani otázkou vydržení. Vyslovil závěr, že žalovaný byl do katastru nemovitostí zapsán jako spoluvlastník nemovitostí na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 5. 2000, avšak toto rozhodnutí neurčuje vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem, nýbrž pouze deklaruje dědické právo žalovaného k majetku po H. J., do jejíž pozůstalosti byly nemovitosti nesprávně zahrnuty.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele v dané věci se nejedná o navrácení nemovitého zemědělského majetku původním vlastníkům a jejich nástupcům, není tedy řešen vztah mezi osobami oprávněnými a osobami povinnými, proto je nutno držbu posuzovat jen podle příslušných ustanovení . Namítal, že odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , je v dané věci nepřípadný. Tvrdil, že dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb.  vyžadoval úřední rozhodnutí o přídělu půdy jako předpokladu nabytí vlastnictví. Konstatoval, že předmětné nemovitosti byly přiděleny manželům Havlíčkovým přídělovou u ze dne 3. 9. 1957, přičemž oba byli zapsáni jako spoluvlastníci do evidence nemovitostí a tento zápis byl později přenesen do katastru nemovitostí. Dále tvrdil, že H. H. tedy realizovala držbu svého spoluvlastnického podílu v dobré víře, že jí podíl na nemovitostech patří a naplnila vydržecí dobu, neboť správnost přídělové y nebyla nikým zpochybňována. Navrhl proto odklad zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a současně odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).

O takový případ v této věci nejde.

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení a dále otázky vzniku vlastnictví v důsledku držby založené v rámci přídělového řízení podle dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu … (dále jen \"dekret\"), a v této souvislosti i výkladu ustanovení § 4 odst. 3 a § 5 tohoto dekretu. Uvedenou problematikou se opakovaně zabýval Ústavní soud České republiky, který např. v nálezu ze dne 28. 4. 1999, sp.zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 64,  vyslovil, že podle ustanovení § 5 odst. 2 dekretu  přecházela přidělená půda do vlastnictví dnem převzetí držby. Důraz  kladený v těchto ustanoveních dekretu na stav držby reflektoval tehdy panující zásadu, že \"půda patří těm, kdo na ní pracují\", takže podmínkou a okamžikem nabytí vlastnictví bylo v tomto směru i při pozdějším vydání přídělové y skutečné převzetí držby přidělené půdy. Ústavní soud poukázal i na své dřívější obdobné rozhodnutí, tj. nález sp.zn. , uveřejněný  ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 9, str. 139,  a na rozsudek Nejvyššího soudu  sp.zn. . V něm dovolací soud dospěl k závěru, že  okamžik přechodu vlastnictví přídělem podle   dekretu určuje den, kdy se přídělce držby ujal, který může být jiným (a to dřívějším) dnem, než je den přídělu. Ústavní soud dále dovodil, že není zásadní překážky, aby den převzetí držby předcházel dni vydání rozhodnutí o přídělu, zejména byl-li jím stvrzován stav, který se v procesu formování návrhu přídělu již fakticky vytvořil. Tyto závěry jsou tedy v souladu s právním závěrem, který zaujal odvolací soud.

Dovolací soud nemá pochybnosti ani ohledně vyhovění určovací žalobě týkající se předmětné nemovitosti odvolacím soudem s tím, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k těmto pozemkům, neboť na základě tohoto určení bude možno provést dodatečné projednání dědictví po L. H. a uvést do souladu právní stav se stavem zápisu v katastru nemovitostí. Odvolací soud tedy správně dovodil, že v dané věci je splněn požadavek naléhavého právního zájmu na určení právního vztahu ve smyslu

Dovolací důvod uplatněný žalovaným tak není v projednávané věci dán. V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle dovolání zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2008

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu