Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 16/2022-25
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 2 550 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 069,35 Kč a částky 850 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 219,84 Kč,
-) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do 14. 8. 2021,
-) úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.
V. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 069,35 Kč a částky 850 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 219,84 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do 14. 8. 2021, -) úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. V. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výroky I. - III. jakožto nesplaceného úvěru, smluvní pokuty a příslušenství, kdy úvěr žalované poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“), dne bezhotovostním převodem částky 1 800 Kč na základě smlouvy č. anonymizováno ze dne 6. 1. 2020 uzavřené na internetových stránkách původní věřitelky. Ta měla před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná sama do příslušné sekce registračního formuláře vložila údaje o svém zaměstnání atd.
2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 15 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena.
3. Žalobkyně vzala před zahájením jednání žalobu částečně zpět co do částek specifikovaných výrokem I. Proto soud řízení částečně zastavil (§ 96 odst. 1, odst. 2 první věta, odst. 3 a 4 o. s. ř.).
4. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 6. 1. 2020 původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě jí poté převedla na bankovní účet částku 1 700 Kč, kterou měla žalovaná splatit jednorázově s úrokem. Žalovaná měla smlouvu podepsat verifikačním kódem doručeným SMS zprávou. Žalovaná však nesplatila nic. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 29. 7. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.
5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ číslo ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887, 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v prvním účinném znění § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla vrátit s příslušným úrokem. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. protože i kdyby bylo pravdou vše, co v této souvislosti žalobkyně tvrdila, v takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalované tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře, protože celý proces byl založen jen na neověřených tvrzeních žalované. Žalobkyně navíc v reakci na výzvu k předložení důkazů sama neusilovala o další zkoumání skutkové otázky analýzy úvěruschopnosti. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 1 700 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ číslo ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887 o. z.). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 29. 7. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal 3. 8. 2021 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 13. 8. 2021, odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 14. 8. 2020 a že od 15. 8. 2021 byla žalovaná v prodlení. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,50 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem II. přiznal žalobkyni jistinu a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku II. určil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.
6. Výrokem III. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a skutečnou dobu prodlení žalované.
7. Výrok IV. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 600 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 400 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (§ 1 písm. a)), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a)) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j)). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p.
8. Výrok V. odpovídá ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 první větě o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, a částečně zavinila zastavení řízení zpětvzetím žaloby, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalované, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádná z účastnic na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná či žalobkyně povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.